Děti v digitální pasti: Co by měli rodiče vědět o závislosti na internetu a hrách
Situace je v mnoha rodinách velmi podobná – rodič volá dítě k večeři, ale odpovědi se nedočká. Najde ho s očima přilepenýma k obrazovce, sluchátky na uších a prsty kmitajícími po klávesnici. "Jen dohraju level," zazní obvyklá odpověď. Ten level ale nikdy nekončí a večeře mezitím stydne. Možná je načase začít si klást otázky o hranicích mezi běžným užíváním technologií a závislostí.
Digitální svět pohledem rodičů
Dnešní rodiče to nemají jednoduché. Na jedné straně vědí, že digitální dovednosti jsou pro budoucnost jejich dětí zásadní. Na straně druhé však vidí, jak jim obrazovky doslova kradou dětství. Podle odborníků tráví dnešní teenageři online v průměru 6-7 hodin denně. To je prakticky veškerý jejich volný čas po škole. A fakt, že psychoterapie pro děti dnes počítá i s takovými klienty, jen potvrzuje, o jak častý problém jde.
Aktivní dítě často projde proměnou, která rodiče zaskočí. Ještě nedávno hrálo po škole fotbal, v pondělí chodilo na keramiku a ve středu na angličtinu. Mělo partu kamarádů, se kterými trávilo víkendy. Pak ale přišel zlom. Kroužky už ho nebaví, venku je nuda, kamarádi jsou otravní. Raději sedí doma - s očima přilepenýma k monitoru a se sluchátky na uších. Známky se rapidně zhoršují, večer nemůže usnout a ráno je naopak k neprobuzení. Místo opravdových kamarádů má internetové "přátele", které nikdy nevidělo.
Varovné signály
Potomek už ani nevnímá, kolik času vlastně u počítače tráví. Dopoledne ve škole se soustředí hlavně na to, co bude hrát odpoledne. Sotva přijde domů, už sedí u obrazovky. "Za chvilku budu hotový," odpovídá na všechna volání k večeři nebo k učení. Když se rodič rozhodne zasáhnout a vypne Wi-Fi nebo sebere zařízení, nastává drama. Práskání dveřmi, křik, pláč. Ve vzduchu visí napětí, které by se dalo krájet.
Dalšími signály problému jsou zanedbávání hygieny, stravovacích návyků či povinností. Dítě lže o času stráveném hraním nebo tajně hraje, když si myslí, že o tom rodiče nevědí. Často si stěžuje na bolesti hlavy, zad nebo zápěstí, ale přesto nechce přestat.
Jak vrátit rovnováhu do rodiny?
Klíčem je stanovení jasných pravidel – kdy, kde a jak dlouho mohou být děti online. Bezobrazovkové zóny u jídelního stolu nebo v ložnici a vymezené časy bez technologií před spaním či během učení fungují většině rodin. Neméně důležité je jít příkladem. Pokud rodiče sami tráví hodiny scrollováním na mobilu, děti je napodobují.
Stejně podstatné je nabídnout alternativy – pomoct dětem objevit aktivity, které jim přinesou podobné uspokojení jako hry. Sport, výtvarné činnosti nebo společenské akce můžou přinést podobné potěšení jako digitální zábava.
Najít společnou řeč
Místo odsuzování digitálního světa se vyplatí projevit zájem. "Ukaž mi, co vlastně hraješ?" "Kdo je tvůj oblíbený youtuber?" Když dítě vidí, že rodič jeho svět nezavrhuje šmahem, je mnohem ochotnější přijmout i určitá pravidla. Technologie navíc můžou pomoct i rodičům – existuje spousta aplikací, které sledují čas u obrazovky nebo automaticky vypnou internet ve stanovenou hodinu.
Kdy vyhledat odborníka?
Když dítě přestane úplně komunikovat, odmítá chodit do školy, nebo dokonce vyhrožuje sebepoškozováním, je čas na odbornou pomoc. Dobrou volbou je například AdiCare – dětská psychoterapie Brno. Psychologové a adiktologové mají s digitální závislostí čím dál více zkušeností a rodina v tom díky nim nemusí být sama.
komerční sdělení