Gene Hackman už 20 let nehraje

"Největší zkouškou většiny herců je výběr role, už ten. Odráží vaše smýšlení o sobě." Hackman

Není vyloučeno, že nejlepším filmovým hercem všech dob byl a je Gene Hackman (*1930). 7. července uplynulo dvacet let, co s hraním bacil, ačkoli nemusel a ačkoli si mohl ještě dnes sám vybírat role a říkat si o zatroleně vysoké částky. Ale nedělá to, uměl odejít a mezi těmi největšími herci Hollywoodu je to zvláštnost. Většinou jim to nedá a s výjimkou Grety Garbo hrají do smrti. Nebo aspoň do věku, kdy to začne být na diskusi. Příklad toho, který přestat fakticky nedokázal, není jen Clint Eastwood, jemuž je dost přes devadesát, a naopak příklad chlapa, jenž měl dost světů, do kterých utéct, je Hackman. Na odpočinku dosud napsal minimálně pět knih a nejsou to žádné autobiografie, ale většinou dobrodružné romány. Pravda ovšem je, že jako novináři pilně psali už jeho tatínek a děd.

"Odpočinek je jistý druh smrti, že?" Hackman

Zprvu to vypadalo, že Hackman posílí americkou armádu. V sedmnácti byl navzdory předpisu mariňák. Dostal se díky tomu do Šanghaje a na Havaj. Jen těžko hádat, co by následovalo, nebýt nehody na motocyklu během jedné jeho služební jízdy. Armádu opustil se zraněními (1952) a nehoda mu možná zachránila život. Byl by nasazen v Koreji a jeho jednotka tam prý takřka zanikla…

Roku 1953 se prvně objevil v televizním seriálu, ale teprve roku 1961 ve filmu. 1. 1. 1956 se prvně oženil, a to s jistou Faye, bankovní úřednicí italského původu.

Na divadelním hereckém kurzu se spřátelil s Dustinem Hoffmanem, ale klíčem osudu se stalo natáčení příběhu z prostředí psychiatrické léčebny Lilith (1964). Režisér Robert Rossen by však Hackmana sotva obsadil, kdyby ho už neznal z her na Broadwayi.

V Lilith hraje Hackman postavu jménem Norman, zatímco herečka Jean Sebergová získala titulní roli nymfomanky. Při natáčení se Gene spřátelil s Warrenem Beattym a právě Warren mu později dohodil part ve slavném gangsterském spektáklu Bonnie a Clyde (1967).

V roli Clydeova bratra Bucka a díky režii Arthura Penna se ocitl vedle Faye Dunawayové.

Role to je malá, a kdyby ji hrál někdo jiný, třeba by zapadla, Gene z ní vykřesal zázrak, a to ho donutili hovořit dialektem. Sice Oscara nepřevzal, ale nominován byl. Národní společnost filmových kritiků mu navíc udělila titul Nejlepší herec ve vedlejší roli. Znovu byl nominován na Oscara za ztvárnění vztahu despotického otce a dospělého syna (Hackman) v Nikdy jsem nezpíval pro svého otce (1970). Příběh vyšel z broadwayské divadelní hry Roberta Andersona.

Mezitím hrál Redfordovi trenéra ve sportovním dramatu Sjezdař (1969) a získal i role vůdce vězeňských vzbouřenců Fletchera ve Vzpouře (1968) a bezcharakterního golfového profíka ve filmu Banning (1967).

Roku 1971 ztvárnil Hackman sadistického, schizofrenického rančera a vraha ve westernu Lov. Představil nám člověka připraveného odstranit kohokoli, kdo mu stojí v cestě. A pak se, už po čtyřicítce, konečně prosadil jako tvrdý detektiv Pepek Doyle - ve Francouzské spojce.

Definitivně jej proslavila a napotřetí taky převzal Oscara. K němu Zlatý glóbus a další ceny. Stal se nejlepším hercem roku 1971, ale obdobnou roli fanatického policajta sporných mravů (Lea Hollanda) měl přitom již těsně před Spojkou ve snímku Cisco Pike (v titulní roli s Krisem Kristoffersonem).

Skvělý je i Hackmanův statečný reverend Frank Scott v katastrofickém hororu o převrácení obrovské lodi Dobrodružství Poseidonu. Velmi věrohodně tu zosobnil hrdinu, který je s to se obětovat. Ale chcete-li Hackmana skutečně vidět hrát plnými doušky či na naplno puštěný kohoutek, dívejte se na film Strašák (1973). Jako herci tu Genovi pomohlo, že natáčeli kontinuálně a chronologicky. Předvádí v roli Maxe takřka umění mima a místy to, pravda, přechází do samoúčelnosti. Ale je naprosto přirozený i od přírody sympatický. Sledovat ho je zážitek a mimochodem, všimněte si, že hned v prvním záběru přichází z pole a přelézá na kraji dráty, jako by (i vzhledem k tomu, co má na sobě) skutečně byl oživlým strašákem z Čaroděje z Oz. V Cannes dostal Zlatou palmu.

Roku 1973 natočil Hackman s režisérem Francisem Fordem Coppolou Rozhovor. Nedávno jsem slyšel, jak dílo hodnotí vysoce inteligentní kritik František Fuka. Podle něj se snímek příliš táhne, fakticky je nudný, nic se tam neděje. Snad ani Hackmanův výkon nepovažuje Fuka za moc dobrý a není sporu, že jde o roli paranoidního pošuka. Celou dobu sledujeme, jak se paranoia stupňuje. Sám jsem tím filmem, jehož scénář psal Coppola sám, fascinován. Fuka asi nebyl naladěný na správnou vlnu a zatracuje dílo neprávem. Osobně chápu dílo i jako "doplněk" Antonioniho Zvětšeniny. Tam se jednalo o posedlost detaily jedné fotografie, tady jde o (šílenou) posedlost detaily KONVERZACE. Konverzace zachycené na audiopásce. Finální scéna, kdy Hackman zvolna a soustředěně rozebírá - při hledání štěnic - celý okolní pokoj okolo sebe, je možná přepálená, ale věrohodná. Co jiného je nakonec umění, než nadsázka v pravý čas.

Je neuvěřitelné, že téhož roku Hackman hrál ještě i v nejzdařilejší sci-fi parodii všech dob Mladý Frankenstein. Zosobnil slepce!

Vynikající je i role Harry Mosebyho v Pennově "nepravé detektivce" Noc pokračuje (1975). Další western 700 mil v sedle (Bite the Bullet) je o vytrvalostním závodu, takže to vlastně není ani pravý western. Hackman prý odmítl hrát v Coppolově Apokalypse i v nepřímém pokračování pro něj klíčové Lilith, což byl Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem.

Roku 1977 se objevil ve známé válečné podívané Příliš vzdálený most. Pochoduj nebo zemři je rovněž film válečný, ale ze starších časů barevných uniforem. Hackman se brání v čele cizinecké legie v Maroku obrovské přesile a herecky mu asistuje Terence Hill. Názory na to se různí.

Roku 1981 hrál pod režijní taktovkou Warrena Beattyho v příběhu novináře Johna Reeda (1887-1920) Rudí. Nikaraguajského válečného zpravodaje představuje v politickém snímku Pod palbou (1983). 

Nedoceněný je Terč (1985) režiséra Arthura Penna. Hackman je otcem a Matt Dillon synem, takže se přehodila situace z Nikdy jsem svému otci nezpíval. S tím, že otce hraje Gene ideálního. Vztah, pravda, projde určitým vývojem. A všimněte si: málokdo dokáže lépe ve filmu zachytit člověka zaujatého četbou mimo všechnu akci. Hackman ano.

Skvěle hrál i tvrdošíjného trenéra basketu ve Hráčích z Indiany (1986). Malá škola díky němu vyhraje celostátní turnaj. Adaptací knihy Kennetha Fearinga je film Bez východiska (1987), kde se objevili taky Kevin Costner a Sean Youngová. Roku 1988 hrál Hackman nečekaně jemnocitně i ve filmu Woody Allena Jiná žena. Za roli rasistického (nebo snad úplně ne?) vyšetřovatele FBI v Hořící Mississippi (1988) byl opět nominován na Oscara. Je pozoruhodné, že měl Hackman i práva na Harrisův pověstný román Mlčení jehňátek a že film podle předlohy dokonce plánoval režírovat.

Nebezpečný útěk (1990) je druhou verzí filmu Richarda Fleischera (1952). Je neskutečné, co z jednoduché honičky ve vlaku díky Hackmanovi vzniklo. Osobně jsem film viděl několikrát a věřím, že to zatím nebylo naposled. Režisér Peter Hyams vzorně upravil původní scénář Earla Feltona.

Roku 1992 (což byl jen rok poté, co se podruhé oženil) vzal Hackman roli sadistického šerifa Daggetta, který se omylem považuje za dobrého tesaře a trochu působí jako gay. To vše uvidíte ve snímku Clinta Eastwooda Nesmiřitelní. Hackman za figuru dostal dalšího Oscara.

Sofistikovanějšího mizeru zosobnil v adaptaci právnického bestselleru Johna Grishama Firma (1993). Viděl jsem i western Rychlejší než smrt (1995) od režiséra Evil Deadu Sama Raimiho, ve kterém Hackman říká přes stůl Sharon Stoneové: "Neskutečně mě přitahujete." Myslím, že ten film ale zaslouží pozornost hlavně proto, že zde vedle Gena a Sharon funguje neuvěřitelná plejáda es. Gary Sinise, Pat Hingle, Lance Henriksen, Woody Strode, Russel Crowe, Bruce Campbell, Leonardo DiCaprio a Roberts Blossom.

V Krvavém přílivu (1995) dal Tony Scott dohromady Hackmana s (černým) Denzelem Washingtonem. Je to film o takřka vypuknuvší válce jaderných ponorek, které se pohybují mezi Spojenými státy a Ruskem.

Roku 1996 hrál v nové adaptaci divadelní hry Ptačí klec. Podle románu Johna Grishama (Hackmanův oblíbený autor) napsal William Goldman scénář filmu Cela smrti, ve kterém Hackman opět směl pobýt po boku Fay Dunawayové (Bonnie a Clyde). Člen Ku-klux-klanu zavraždí bombou dva židovské kluky a čeká v titulní cele na svůj konec, ale nebude to tak prosté.

Osvědčený William Goldman napsal i scénář adaptující román Davida Baldacciho Absolutní moc. Hlavního hrdinu alias vykradače vznosných sídel hraje tu (1997) Clint Eastwood, a to pod vlastní režijní taktovkou. Bohužel se zloděj stane jednou při krádeži svědkem, jak nikoli jen významný politik, nýbrž sám prezident USA (Hackman) bije a následně zavraždí svou milenku. Vykradač sídla, jenž je ani nechtěl pozorovat, ale musel, se stává terčem i pronásledovaným štvancem.

Opět to byl Tony Scott, kdo režíroval Nepřítele státu (1998), pětaosmdesátiprocentní snímek na Česko-slovenské filmové databázi. Hackman hraje odborníka na odposlechy, což jen lehce asociuje jeho dávnou roli v Rozhovoru. S Danny DeVitem si (2001) zahrál ve velmi slušném snímku Poslední loupež a režisér Gore Verbinski obsadil do Mexičana hlavně Brada Pitta a Angelinu Jolie, nicméně Hackman tu má nezapomenutelný štěk.

Poslední z adaptací románů Johna Grishama, kde Hackman perlí, je Porota (2003), ale tím se v podstatě rozloučil. Veřejně ústup do soukromí oznámil v Show Larry Kinga právě před dvaceti lety. Není už vidět, ale žije a udělal dobře.

Ivo Fencl