Ivo Fencl: Jak to bude s knihami
V druhém čísle obtýdeníku Tvar, který odbírám, jsem narazil na článek Jakuba Pavlovského Kdybychom si kupovali jen ty knihy, které přečteme. Úvahu na str. 10 doplňuje ilustrační fotka samotného autora. Fotka knihovny. Pavlovský píše, že přečte jen zlomek toho, co koupí, a rovnou dodá: "Podporuju oblíbené knihkupce. Sbírám vzácné výtisky."
Už tady jsem jej měl utnout a odcestovat k dalšímu, přínosnějšímu článku. Tvar považuji nadále za časopis hodný prolistování, ale bohužel jsem četl Pavlovského dál, a to navzdory tomu, že nekupuji, a to nikdy, knihy, abych podpořil knihkupce. Ani vzácné výtisky nestřádám nijak cíleně ve štrozoku, ačkoli necíleně jich u nás doma pár bude. "Tenhle Foglar z druhé světové války má cenu tolik a tolik tisíc," upozornil mě kamarád - atp.
Jakuba Pavlovského napadlo, co by se stalo, kdyby chodil koupit vždy jedinou knihu a nezašel pro druhou, dokud by první poctivě nepřelouskal. A co by se mohlo semlít, kdyby totéž udělali všichni. Míní, že by nekrachovala malá, nýbrž velká knihkupectví. "Jsou zvyklá na vysokou spotřebu energií, drahý nájem a spoustu zaměstnanců."
Má pravdu? Snad. A pokračuje skličující úvahou, dle níž je budoucnost v tom, že se stanou dobrá knihkupectví prodejnami neknižního a často dárkového sortimentu, zatímco pouze vedle najdeme "nějaké ty knihy". Nelukrativní artikl.
Proč přežijí malí? "Už teď jsou zvyklí na menší prodejní úspěchy, už nyní žijí málem - a mají podporu komunity."
Opět velmi váhám, ale dobrá; řekněme, že to tak bude. Ale pak jsem se musel držet. Pavlovský vidí ten svět a každá kniha stojí minimálně 2000, což je teď cena pěti. "Není lepší mít jednu pořádnou než 5 bezvýznamných?"
Nevím, jak Pavlovský, ale já kupuji to, co mě zajímá, a vždycky si odnáším omamnou pětice "pořádných"! Co to plácá? Někdy za tu pětici, pravda, vysolím i víc než dva tisíce. A Pavlovský a jeho věštby?
"V budoucnosti lidé nedají 2000 za titul rádoby spisovatelky. Tím pádem se sníží počet nakladatelství." To mě tedy svou logikou dohřál. A kterou dámu myslel? Snad ne tu, kterou miluji, ba čtu? O píšící ženy však Pavlovskému nejde, řeší stokrát víc. Máme 2000 nakladatelů, ale někteří ročně vydají jen knihu. "V našem scénáři" by se "mohli" spojit a "společně pustit do práce". Uf! To by se snad losovalo o dům. Nebo jak by se spojili? Připomnělo mi to leda padesátá léta, ale opak je pravdou. Pavlovský: "Dojde k propouštění. Někteří totiž dnes vydávají přílišné množství titulů proto, aby mohli zaměstnávat lidi."
Konečně chci pitomý článek odložit, ale je ve Tvaru, i trápím se dál. Díky tomu zvím, že bylo hůř a bude lépe. "Nakladatelé získají čas a prostor na tvorbu kvalitních knih, z nichž bude úplně jiný pocit." Ó. Jakýpak? Doteď jsem navíc soudil, že knihy tvoří hlavně spisovatelé. Ne, Pavlovský to nepopírá, ale také mi vysvětlil, jak a čím to bude krásné. Za 2000 budeme chtít opravdu něco "pořádného" (už se opakuje) a ke knihám se budeme i chovat lépe. "Oslí uši, omlácené rohy, zvýrazňování a psaní do knih… se stane vzpomínkou."
Nevěřím svým očím. Začnu brečet? Zrovna já jsem ten, kdo - ještě po vzoru Romana Lipčíka, jenž se k těm praktikám hlásil - podtrhávám i v drahých knihách. Při čtení. A Jakub Pavlovský mi to (na stará kolena) uzme. Sákryš. Co vše ještě ví ten chlap dopředu?
Pavlovský: "Knihy za 2000 Kč nebudou víc pouhými nosiči textu, ale nosiči myšlenky… Důvodů, proč je to cesta správným směrem, je několik, a kniha může zanechat dojem i díky grafickému zpracování. Vše může být u takové i důkladně promyšlené a může to přispívat k celkovému dojmu."
Že by to dosud nepromýšleli? Začínám váhat, zda psal autor střízliv. Pavlovský:
Už jen fyzická přítomnost knihy posiluje emocionální vazbu k textu a poskytuje bohatší zážitek ze čtení. Vlastně se tím vrátíme před masové vydávání, které v 19. století vedlo k poklesu kvality produktu. K ideálním představám, které jistě měl na paměti Gutenberg. Věřím, že si on i následovníci zprvu řekli, že chtějí předávat právě myšlenky.
Jenže to byli podnikatelé, pokračuje Pavlovský, i tvořili pouhé "nosiče textu". Zlatý důl. Prý. I sám Gutenberg chtěl efektivnější způsob výroby a dospěl tím k masové produkci. Viděl v literách obchodní příležitost a peníze a roli hrálo, že byl původním povoláním zlatník a brusič drahokamů. A Pavlovský je filuta: Kolik znáte zlatníků s morálním kompasem?
Od budoucnosti prodeje knih ve dvacátých letech dvacátého století jsme se tak dostali po pár odstavcích hluboko do historie, i sám jsem byl zvědav, o čem se ještě poučím; ale není toho v úvaze už naštěstí moc a koneckonců se prorok třeba trefil. Což by mě zatroleně nakrklo. Dojde ke snížení počtu vydávaných titulů i snížení počtu grafomanů, protože samonáklad se přestane vyplácet a zavedení nakladatelé si budou pečlivěji vybírat. Už jen některým překladatelům se vyplatí překládat, ostatní najdou uplatnění v jiných oblastech. Pravděpodobně dojde i k poklesu čtenářství u jistých žánrů…
Kdyby, ten padouch, napsal, že se bude číst jen a jen brak, mávnu nad tím rukou. On ale rovnou ruší žánry! Závěrem nedá jinak a vrací do hry i svou utkvělou vizi:
Texty už nebudou pouze čteny, ale budou nás nutit k hlubšímu přemýšlení. Čtenáři už neřeknou, že knihu přečetli jedním dechem, ale budou si ji chtít - za ty 2000 - užít. Budou o ní chtít přemýšlet. Diskutovat. Čtenářství zažije obrození. Čtecí krize bude omezena. Pomine tlak na přečtení co nejvíc knih - za jisté období - a nemajetní využijí hustou síť knihoven, anebo si na knihu našetří, aby z ní měli ještě větší radost.
Žertoval Jakub Pavlovský? Snad. Ale jeho článek tak bohužel nevypadá. Divně balancuje mezi pokusem o prognózu a parodií na pokus, přičemž parodie možná vznikla nezáměrně. Snad autorovi křivdím a kéž mu jen špatně rozumím. Je to skrytý fór? Tak jej podal zaumně, zmatečně a málo srozumitelně. Dál se hrozím, že to vtip není, a nějak podobně to bude. Stát by se to mohlo. Nebo ne?
Autor: Ivo Fencl