Ivo Fencl: recenze básnické sbírky Nelly Černohorské Čuňazie

Nelly Černohorská (*1987) vůbec nepochází z Černé Hory, alebrž z Opavy (což je na Moravě), kde se narodila ještě za totality. Na což ale ani zdaleka-zdaleka nevypadá.

Ani zblízka ne. Na Ostravské universitě (kterou prostě měla nejvíc po ruce) vystudovala český jazyk a hudební výchovu (souběžně), přičemž ještě nebyla úplně propadlá literatuře, nicméně se to vyvrbilo. A především Nelly propadla hororu. Jak jsem se dozvěděl, "radost" jí dělá vše, co se jakkoli dotýká čarodějnic, Lugosiho, hřbitovů a márnic, Akt X a paranormálních jevů. Navíc i lidové slovesnosti a veršíků obecně. Nelly, pravda, není žádným druhým Seifertem (ten by se urazil) a nepočítá (zatím) s Nobelovou cenou, ale on také nepočítal. A jestliže už se Nelly Černohorská miluje s poezií v jakékoli poloze, tak je, prozraďme rovnou, klidně a snad i ráda… za jistou nemravnici. Nemravu, ale snad na výši.

Balady a jednu svou novelu zkombinovala roku 2021 v knize Zlovolné bytosti, kterou téhož léta následoval ještě podprahový bestseller Oko čarodějnice. A nyní kniha Čunazie, obsahující 34 básní rozličné délky, ale někdy i třístránkových.

Nejprve se do věci opřu kritičtěji. Čekal jsem víc a samotný titul nepokládám za nijak geniálně vymyšlený. Někoho totiž bude svádět až k představě, že snad autorka považuje sex za horší část sebe samotné; anebo obecněji: horší kus lidské bytosti jako takové. A tím sex není a co víc, Nelly nejspíš zná výrok Woody Allena i jeho odpověď na otázku, již kdysi položil (také) sám sobě a kterou si nesčetněkrát kladla i naše autorka.

"Je sex špinavý (v originále ovšem je slovo dirty, které jde přeložit i jinak)?

Pokud ho děláte správně, vždycky."

Co dál poplivat? Ani se mi příliš nelíbí, že i samo nakladatelství situuje na obálce nás, potenciální čtenáře do rolí lidí, kteří se knihou touto chopili něčeho "pokleslého". Ó, proč? Nechme, prosím, na lidech, ať sami rozhodnou. Jako i na mě necháno, zda výsledek označím za něco z hlubokého údolí braku anebo - naopak – "špici elit". A popřípadě cosi mezi tím.

Tak nebo onak, pokládám za další nedostatek, že jsou některé epické básně vyprávěny jednoznačně z hlediska muže. Ale ano, já nepochybuji, že se autorka vžívá a umí vžívat, ale nezkušenější čtenář opakovaně váhá, zda na knize "nedřela" (nespolupracovala) s nějakým svým partnerem. Ať to ale bylo, jak chtělo, nelze nepochválit, že ten autor-autorka hýří metaforami, I když… Opět námitka, soude. U některých metafor lze - s význačným úspěchem - váhat, zda nejsou omšelejší, než se hodí. Například přirovnání penisu ke pstruhovi anebo ňader k pomerančům. A taktéž ty řeči o paloučku s rosou. Ale nešť! Proč nakonec ne - a bude záležet na subjektivním vnímání toho kterého čtenáře…

Kniha je navíc ilustrovaná a kreslíř Aleš Čuma vytvořil obrázky úplně konkrétní a k úplně konkrétním "číslům" sbírky Taneční lekce, Pomeranče, Degustace, Kosmonaut, První schůzka, Panic, Nemrava, Mlčeti zlato, Alice a zahradník a Děvčátko. Kreslit umí a popravdě, občas je výsledek jeho práce lepší než básnička – předloha. Především v případě výtvorů Přepadení a Úklid.

Vážněji míněné autorčiny verše jsou občas proloženy humorem (Kosmonaut, První schůzka, Tetování, Příšera, Výhledy) a naprosto to nevadí, spíš naopak. Za přinejmenším solidní pak pokládám "číslo" Jak zatočit s nudou a za vynikající básně Modlitba cudnosti, Mazlivá (zveřejněna, pravda, už v knize Oko čarodějnice, jako i dílko Hudební), Mlčeti zlato a - samozřejmě - Alice a zahradník. A bude to - možná - můj omyl i pocit, ale doporučoval bych autorce, bude-li tvořit na tomtéž parketu dál, aby se spíš kloudně soustředila na psaní básní delších. Pro ně má asi větší talent. Já to tak vnímám, nic víc, nic méně. Ty delší jí jdou lépe.

Kniha je, dodejme, až překvapivě neperverzní, když si (tedy) odmyslím Tajné přání, ale to je zas víc než vtipně doplněno (jak přesně a čím, nebudu vyzrazovat) verši okamžitě následujícími (Trapas). Ty dvě básně se vhodně vyvažují, a komu se nelíbí, může je příště vynechat. Žádný markýz de Sade se ostatně nekoná.

Některé další texty (mj. Nemrava a Nesmělý) jsou fakticky zveršovanými povídkami ze života, abych tak řekl, a to například života kavárenského či barového. A verše ty mívají zábavná poučení; to je taky fajn. Nu, a případné poučení naše a na závěr?

Nikdy si nenechte vytetovat na úd jméno ženy, o které se zrovinka domníváte, že ji budete milovat až do smrti smrťoucí, ba s ní - nadosmrti - i to lůžko sdílet chcete.

I četné další postřehy ze života (a nikoli tedy jen ze snů, ty může opisovat každý) přičítám autorce k dobrému a knize bych dal, kdyby se na to hrálo, tři hvězdičky z pěti. Ne víc. Ale představím si okamžitě, že mi je o polovinu méně, a hned jsou hvězdy čtyři. Jen tu pětku nedám, na té už si v této krajině zamakali jinačí kofři a maně mě napadají už Vrchlický, Karel Jaromír Erben či Karel Sýs (a je to dlouhá řada).

Hodnocení na Databázi knih jsou jistě upřímná, ale nepřihlížejí ke kontextu. Tam by autorka zjistila, že se úplně nepřekonala a je dokonce místy ve verších i kostrbatá. Ne že ne. Kniha se jí povedla a není to katastrofa, ale zdaleka každému ji doporučit nedokážu. Ne snad pro pubertálnost, protože pubertální není, ale dost možná pro nedostatečnou pornografičnost. Ale ano, chápu, jde o verše "pouze" erotické. U té čtyřky zůstávám!

Odkaz pro objednání knihy: Čuňazie - Golden Dog  

Autor: Ivo Fencl