Ivo Fencl: Proti hlavnímu způsobu přijímání filmu Zabijáci rozkvetlého měsíce

Zabijáci rozkvetlého měsíce je horor (nadsazuji, ale málo) dle sto let staré kriminální causy.

Tu nejprve vylíčil takřka románový příběh faktu Killers of the Flower Moon: The Osage Murders and the Birth of the FBI od vynikajícího a dnes již legendárního novináře Davida Granna (*1967), který je již dvacátým rokem zaměstnán v The New Yorkeru. Jako nejlepší kniha roku (o skutečném zločinu) dostali Zabijáci Cenu Edgara Allana Poea a až sem tedy obdiv, nicméně nastolím otázky. Otázka první: Je Grannovo dílo vůbec dobrým zdrojem pro film?

Odpověď: ne pro Hollywood. Jinak jistě, ALE… Ale scénář Erica Rotha byl takřka přehazovanou horkou bramborou; a než jej natočil Martin Scorsese, režíroval v jednu chvíli málem George Clooney. Nic proti jeho režijnímu umu. Ale scénář potkalo štěstí, a tak je zatím poslední položkou filmografie osmdesátilého klasika (*1942) a je to jeho vlivem (a financujícího projekt Leonarda DiCapria), že se stal zázrak a toto dílo za dvě stě milionů vzniklo. Oproti jiným se chci se soustředit na výhrady.

Film je moc dlouhý. Trvá nikoli dvě a půl, ale tři a půl hodiny, aby stejně "nestíhal". Důkazů je dost. A pokud uděláte z přepadení banky pouze několikavteřinovou střihovou sekvenci, ještě to vadit nemusí, protože příběh se vylupováním bank neobírá. Pokud ale musíte finále DOSLOVA pojmout jako rozhlasovou hru, je podle mě něco blbě! Je to z nouze ctnost.

Před sto lety byl v USA kmen Osedžů, na jehož území se našla ropa: štěstí, zároveň i prokletí. Nesmírně zbohatli. Profitovali z každého vytěženého barelu, měli bělošské sluhy, šoféry… A někteří byli nenápadně likvidováni. Kým, ukazuje film. A že to dlouho procházelo. Umřelo snad šedesát lidí. Ale čerstvě ustavená FBI se zmátořila a dokázala svou smysluplnost. Klepla oba hlavní strůjce mordů přes prsty.

Ve filmu sledujeme průběh událostí a je to obdivuhodně zpracováno. Scorsese předvádí um génia. Zmíním jen vložené sekvence z fiktivních filmových týdeníků. Přesto se domnívám, že tu velikán režie štěká k stáru na špatný strom. Nechci tvrdit, že je causa zveličena, protože byla děsivá a nelze zveličit, když manžel na pokračování tráví manželku (dejme tomu). Zrovna tak můžete těžko zveličit, že prostí i méně prostí bílí nepovažovali Indiány za lidi. Ne všichni, ale mnozí. Ještě v letech dvacátých dvacátého století. Pan Grann navíc sepsal mistrné dílo literatury faktu. Nicméně vědomě líčí anomálii.

Ale film, chce-li uspět, se obvykle nemůže tvářit, že předkládá jen anomálii, a tak ani scénáristé (druhým z nich je Scorsese sám) podobně nejednají; a zvlášť v první třetině máme pocit, že sledujeme jakousi kritiku kapitalismu, Ameriky, obecných principů. "Na tom USA vyrostly," podsouvá implicitně režisér (jako obvykle a viz Gangy v New Yorku).

Tak to samozřejmě není. Genocida Indiánů proběhla už dřív, o to se nikdo nepře, ale tohle bych do ní netahal. Sledujeme odpudivé, ale výjimečné události. Končí tím, že po ťuknutí od prezidenta nastoupí ještě nezaprášená FBI a DVA bídáci jdou na doživotí za katr.

Problém vidím v tom, že to sice je "celé pravda", ale mimo dámu-Indiánku a snad agenta FBI, který ale přichází až nakonec, postrádám kladné postavy. Stalo se to tehdy takto, ale jako předloha pro celovečerní film se materiál nehodí. Perfektní dokument by vznikl, ale jako umělecké dílo film selhává. Scorsese a Roth se tu vlastně pokoušejí vytvořit něco jako shakespearovskou tragédii, on ale Shakespeare není samospasitelný, ba je přeceněn. Scorsese přesto koná divy pravého udatenství - na nepravém chodníčku - a veškerý talent věnuje látce, kterou si na stará kolena věru nezasloužil. Ano, to uznávám, že zase někdo obhájil Indiány, ale byli obhájeni už mockrát; dejme tomu románem Malý velký muž.

Tam jsme sledovali velké dějiny. Pak došly náměty, i došlo i na tuto kuriózní causu. Sledujeme ji a vidíme, že je podstata bělocha zřejmě tím nejhorším na světě. A že (samozřejmě) nevidíte ani v manželství druhému do hlavy. Pravdy, ale jsou málo. Pokus o antickou či shakespearovskou tragédii nevyšel.

A jsou dva druhy kino-podívaných. Typu Batman a typu Zachycení reality. Zde máme druhý případ a nepochybuji, že se lidé před sto lety vážně chovali k ropou zbohatlým Indiánům, jak vidíme. Ale "nechci ukazovat kousky reality, protože bych mohl rovnou točit dokumenty," řekl Hitchcock, i ptám se: K čemu ti, Martine, veškerá snaha, když na ten film nikdo normální nekoukne podruhé? Je prodchnutý pochmurností a natolik depresivní, že to dál nejde.

Veškeré lidi vidíme jen jako falešníky - a zjišťujeme, že takoví bývají obecně. Jediná dobrá žena - Indiánka - uprostřed všeho zmaru nestačí. Ale ano, vždy se budou dívat kritici a fajnšmekři, ale to je pár lidí. Normální divák film vytěsní. Možná i právem. To, že Indiáni doplatili na invazi, jak řečeno, už víme a zde se to rozmazává na miniaturní plošce bizáru. Za vším stojí jediný muž.

Ve filmu hrají také režisér sám, pak třeba Brendan Fraser anebo John Lithgow - a v hlavních rolích Leonardo DiCaprio a De Niro. Ten tu stvořil vnitřně nejodpornější figuru kariéry, ale charismatem ji vytáhl do vrstvy, kde je k našemu údivu stále trochu sympatická. Ale… I když už je tento ničema (ponoukal lidi k vraždám) za mřížemi, i tam pořád věří vlastní zvrhlé vizi. "Jednal správně." A pravdivou je koneckonců jeho věta: "Ano, vzedme se proti mně teď trocha nevole; ale věř, synovče: lidi zapomenou."

DiCaprio hraje synovce a muže zcela podlehnuvšímu zlu. Už ve volbě námětu byla chyba a Leonardo, ano, už měl negativní role (u Tarantina, vlastně i ve Vlkovi), ale zde dobrovolně dospěl do fáze, od níž mu klaďase neuvěří už nikdo. Původně měl hrát onoho agenta FBI, ale zdál se mu asi jednorozměrný; i přepsali scénář, a tak má Leonardo part prolhané bestie.

Film má, pravda, X vynikajících momentů. Silnou třeba je chvíle, kdy zlý strýc De Niro sleduje v kině filmový týdeník o tehdejším masakru černochů v Tulse (propojení utrpení obou ras funguje).

Anebo situace okolo vyhození domu do povětří. De Niro se směje na dobytčím trhu, když barák řachne. "Kmotr" přijíždí na místo odpudivého násilí proti rodině a my vidíme záběr shora. Malebné jinak městečko, kde najednou chybí nemovitost, a u nohy strýčkovy leží tři spojené lidské prsty. "Služka," špitne starosta (podplacený). "Hledají ji po kouscích."

Na tomto místě a ještě několika film vzbuzuje až fascinaci zlem s nenápadnou a mírumilovnou tváří. Tu tvář poskytl právě De Niro - a podobné je to třeba s eliminací opilé Indiánky v lese, jak ji nakonec vidíme v retrospektivě. Dva ožralí, kterým zaplatili, ji tam dovedou a střelí do hlavy. Není na tom nic. Banalitu zla je známou věcí. Co ale víc?

Nic. Přesah nevidím. Leda snad v pobavující De Nirově zmínce o Ku Klux Klanu ("Nemám je rád, prahnou po moci.") a v tom, že je strýčínek aktivní svobodný zednář a jako takový osobně vyplatí synovce (Leonarda) na zadek.

Odkaz na trailer: https://www.youtube.com/watch?v=6cGLosNPHDc

Autor Ivo Fencl