Ivo Fencl: Správný kluk a Foglar

Kolaboroval Foglar s nacisty? Pojďme se na věc podívat společně s letos vydanou publikací Správný kluk Jestřáb. Aspoň na pár minut nás přenese do válečného roku 1943. I ptejme se: jaká a která byla tenkrát SITUACE autora Rychlých šípů, Hochů od Bobří řeky a Chaty v Jezerní kotlině (protože všechna tato díla už existovala)?

Inu, byla tristní. Tehdy… Hodně věcí se nesmělo, ale například směl vycházet časopis Kulíšek. Nic proti kulíškům všeho druhu, ale tenhle sprostě kopíroval Foglarův nápad na zakládání klubů Mladého hlasatele. Oni si jeho myšlenku chutě vzali a pomyslně odšpuntovali amplióny a hola hej: už zrušené Foglarovy kluby se (i když ne úplně všechny) přehlásili k nim. A podobně bohužel jednaly rozpuštěné družiny Junáka. Zničehonic to bylo a… ony patřily mezi "kulíškovské" kluby. - A možná se teď, kdopak ví, ptá někdo z vás naivně, proč vlastně, ehm, nezůstaly ty děti tam, kde byly. Odpověď? "Samozřejmě nelze zůstat uvnitř čehokoli, co již neexistuje." A nacisti - prostě a sprostě (a možná i dost kontraproduktivně) - zrušili jak časopis Mladý hlasatel, tak celou organizaci Junák.

A mladý Foglar (*1907), zvaný Jestřáb? On sám naštěstí zrušen nebyl a udržel se i v nakladatelství Melantrich, které předtím Mladého hlasatele vydávalo. Ředitel Šalda jej nevyhodil a Foglar pouze už nepracoval na Václavském náměstí, ale na Smíchově (Bendova 8); stal se lektorem a psal posudky. Ne posudky na lidi, naštěstí, ale… Ale vlastně trochu taky. Posudky na rukopisy. Co to představovalo roku 1943 za "kládu", si domyslete.

Štěstí sice Foglara potkalo v rozhlase, kam směl psát - už od roku 1941 - scénáře pro tzv. Klub zvídavých dětí (dnes jsou tyhle jeho "besídky" už vydány knižně), ale o povolení založit svůj vlastní časopis Rychlé šípy pouze marně bojoval. A pomáhal mu v té snaze plzeňský nakladatel Míla Kobes, otec člena jeho oddílu, ale neúspěšní zůstali.

Foglar psal (i dál) povídky a čtyři zveřejnil v časopise Zteč, který začalo na podzim 1942 vydávat nechvalně proslulé Kuratorium pro výchovu mládeže. V lednu roku 1943 napsal do klubovní kroniky: "Konečně jsme se dočkali toho, že se bude dělat něco s českou mládeží! Už dva roky nebyl žádný spolek… Skauting, Sokol a Orel byly zrušeny… Jsme šťastni, tak nějak volněji dýcháme a necítíme se už být psanci."

Vow! A zjara 1943 mu navrhl generální referent Kuratoria, aby se zapojil do práce v chystaném časopise pro kluky staré deset až čtrnáct let. Spisovatele povolali na ústředí Kuratoria na Senovážném náměstí a referent Teuner (jinak lékař) jej seznámil s budoucím odpovědným redaktorem budoucí tiskoviny panem Smrčkou. Smrčka byl mladý, původně levicový novinář, který se přiklonil k moci. A Foglar? Šel do toho. Ale nenechal okopávat a

hrdě předložil vlastní návrh koncepce. Do deníku si paralelně zaznamenal, že onen časopis prostě "musí" dělat, ale nemínil to tak, že by se třeba spojil i s cigány, jen když bude moct dělat své. Mínil to jinak. "Dostal jsem befel od nacistů a nevidím jiné cesty." Bál se. Měl strach. A dělal Správného kluka a souběžně psal knihu Když Duben přichází. S velkým D, pěkně prosím, anžto je Dubnem míněn určitý moment dětství.

15. června 1943 souhlasil s jeho koncepcí poradce Kuratoria SS-Obersturmführer Krannich. Foglar si nijak neoddechl a jako externista začal pracovat na prvním čísle. "Rozlaďuje mne celá věc," zaznamenal si, "protože všechno je strašně a nápadně tendenční."

Na druhou stranu okamžitě získal výhody. Vymanil se z povinné služby v Protiletecké obraně, snáz jednal s cenzurním úřadem ve věci vydávání svých knih a získal šanci být v létě s oddílem v sokolských boudách u sázavské Sluneční zátoky. Do práce ve Správném klukovi taky zapojil některé své spolupracovníky z Mladého hlasatele (Bureše, Čermáka…), anebo vodního skauta a spisovatele Jaroslava Nováka-Braťku. Sám psal do nového časopisu povídky a komiks Svorní gambusíni a inicioval "čtenářské kroužky Správného kluka". První číslo časopisu vyšlo 7. července 1943 nákladem sto padesát tisíc výtisků, ale možná prý menším. Správný kluk se podobal Mladému hlasateli, ale nesměli chybět ideologicky nasměrované texty, to se odpárat nedalo. Ale pan Smrčka výslovně uvedl: "Správný kluk vám chce dát jen to nejlepší a vrátit všechno, co jste měli rádi. Proto jsme pověřili spisovatele Jaroslava Foglara, autora románu Hoši od Bobří řeky, který jistě taky znáte, vedením kroužku čtenářů."

Dnes už by se to nestalo, ale jen za první měsíc se přihlásilo do časopisu jeden tisíc a sto "klubů" a hned v prosinci měly kluby třicet tisíc členů! A to se jednalo pouze o chlapecká uskupení, protože dívky přijímány nebyly.

Řediteli Melantrichu panu Šaldovi napsal Foglar 3. července: "Byl jsem požádán Kuratoriem, abych spolupracoval - prozatím jako externista… Později - v podzimních měsících - mám být eventuálně přijat jako definitivní zaměstnanec. Po návratu z dovolené začátkem srpna mám jít též do nějakého tábora. Doufám, že proti tomu - ani proti mé činnosti v časopise vůbec - nebudete mít, pane řediteli, námitek a že mne zavoláte s Burešem zase do Hlasatele, až bude na něj dostatek papíru."

Foglarovo angažmá u nacistů se ale nešťastného Šaldy velmi dotklo - a nadával mu. Taky Jestřábův oddíl se tenkrát rozpadl ve dva a ta spisovatelova část se stala pouze čtenářským kroužkem Správného kluka. V říjnu Foglara pozvali (a mohl to být jakýsi test), aby přednášel na kuratorijním kurzu, ale začal se vymlouvat, a tak vyvolal pobouření. V únoru 1944 se mu

nejprve jen doneslo, že budou kroužky zrušeny, a 18. obdržel dopis od doktora Victorina, že nemá v redakci už co pohledávat. Přece nazítří přišel a "nastává řeč plná kroucení a rozpaků," líčí v deníku. "Nejvíc se prý zasazoval o mé odstranění kdosi, kdo nesmí být jmenován. Zřejmě je to Eduard Chalupa." 

Což byl někdejší skautský vedoucí a teď hlavní pověřenec Kuratoria pro Velkou Prahu.

Co víc, 22. 2. 1944 si Foglar zaznamenal, že byl jedním Smrčkovým nadřízeným v Kuratoriu, který se jmenuje Pipota, zabaven jeho článek o "samostatnosti kroužků vůči instruktorům". Brojil v něm proti zásahům pověřenců do programu kroužků a do německých rukou se dostaly takřka současně jeho dopisy napsané klubům soukromě. Zástupci redakce navštívili Foglara v Melantrichu a odnesli si hlášení klubů, i když pouze některá, poněvadž se značné množství dochovalo v pozůstalosti. Jeho spolupráce s Kuratoriem tak netrvala ani rok.

Ani rok, nicméně (a jak upozorňuje úvodem publikace Roman Šantora) ještě v letech šedesátých psal kritik Václav Stejskal, že to byl Foglar, kdo "očkoval nebezpečnou ideologií, která neměla daleko k atmosféře fašistického podhoubí".

Publikace zveřejňuje i (Bohumírem Čermákem kreslený) Foglarův komiks Svorní gambusíni včetně studie o něm od již zesnulého Václava Noska - a veškeré další texty, kterými Foglar časopisu přispěl, byť nejsou všechny podepsány, a tak lze o autorství spekulovat. Ale signovány byly povídky Mezi nebem a zemí, Venda z města a Nyam, nejlepší z dobrých (s podtitulem Příběh z tichomořských ostrovů) a úvodníky na straně čtenářských kroužků Tři armády chlapců, Čestné slovo, Lovíme bobříky, Vaše dopisy a hlášení, Věrnost a zrada, Vyhlašujeme boj Ledové Smrti, Přátelství mezi kroužky Správného kluka, Co dělat při proboření na ledě, Jak využít vánočních prázdnin?, S novým rokem - nový život!, Třináctý bobřík anebo Jaké bych chtěl mít naše hochy.

Zvlášť posledně zmíněný článek začíná dost charakteristickými větami: "Nedávno jsem byl u jezírka v Prokopském údolí u Prahy. Několik hochů tam chytalo malé rybky, povykovali, nadávali si a mluvili mezi sebou způsobem tak ošklivým, že snad jen nejzkaženější dospělí lidé by tak mohli mluvit. Hoši ve své mluvě nepřestali, ani když mě spatřili, nepocítili přede mnou nejmenšího studu…"

Inu, celý Foglar. Snil a snil a na stránkách knih se mu koneckonců hodně snů splnilo.

Jaroslav Foglar: Správný kluk Jestřáb a Svorní gambusíni. Úvod Roman Šantora. Vydání spolupřipravil Václav Nosek. U příležitosti osmdesáti let od ukončení Foglarova působení v časopise Správný kluk vydala jako 17. publikaci Skautská nadace Jaroslava Foglara. Praha 2024. 48 stran

E-shop:

https://www.skautskanadace.cz/kupte-si/spravny-kluk-jestrab-a-svorni-gambusini-192ep 

Ivo Fencl