Ivo Fencl: úvaha na téma „Ostatní makají a ty skáčeš jako koza.“
Četl jsem před lety nepěknou úvahu o - ještě tenkrát žijícím - Luďku Nekudovi, že umí ode všeho něco a málokdy dost. To jistě byla přehnaná kritika a onen kritik navíc štěkal na nepravý stromek, řekl bych.
Sám si koncem roku 2023 říkám, že Nekuda byl skvělý a chtěl stále zkoušet něco nového; ale protože byl v jádru renesanční, ustupoval od věcí, které ho (posléze a logicky) již začínaly krapet nudit. Nebyl muž nudy a chtěl žít takřka leonardovsky a tady na televizním záznamu vidíte, jakým způsobem se přifařil - u písničky Ženění - do kapely Rangers - jako houslista, když byl jinak jejich moderátor. A to jako fidlající houslista, který (pro Nekudu typické) i při práci pořád po něčem dalším pokukuje:
Dovolil bych si ale tvrdit, že Nekuda skákal mezi tématy jako nenadmutá koza? Ne. Jenom kudysi neustále běhal a unikal a přeskakoval i kličkoval a často schopně improvizoval a měl toho vážně hodně. Asi jako každý dobrý novinář, což je téma, ke kterému se chci dostat.
Skáčou jako ony kozy také novináři? Ano. Ale míním to úplně v dobrém. Dobrý žurnalista dostává úkoly, nebo si je, když se vypracuje, zadává a vyhledává sám. Do každé problematiky se umí ponořit, ale nenechá se úplně vsát a problém mu nezahrčí za límec. Nenechá se spoutat a nestane se nikdá v žádném oboru specialistou. Už za týden vždy poskočí jinam, i bez kopýtek, a možná poskočí dokonce dál. Mnozí novináři pohrdají také pro tohle, ale není to, pěkně prosím, hodno pohrdání, nýbrž obdivu. Jules Verne (příklad), to nebyl žádný novinář, ale vždycky napsal román na určité téma a odevzdal jej nakladateli Hetzelovi, načež si dal spíše symbolickou pauzu a většinou už pracoval na knize z úplně jinačího vřesu a prostředí. Měl to štěstí a tu výhodu, že uměl zapomínat a oprostit se od dosavadního materiálu navezeného ve zvídavé "makovici". Co je opakem takového přístupu?
Specialista - třeba vynikající historik - zaměřený pouze na určité téma: dejme tomu na Jana Žižku či italský populární film. Specialistu téma baví, ponořuje se do hloubky a obírá se svým zájmem někdy celý život. Hoden obdivu? Aby ne! Je jako vynikající umělecký truhlář či prostě dobrý řemeslník v kterémkoli oboru. Otázka:
Chce Zem víc místa pro specialisty anebo pro kozy? Odpověď: pro specialisty, samozřejmě, a každý táta, co za něco stojí, radí synovi, když je synovi dvanáct: "Jakkoli žij, ale potřebuješ k přežití, abys dělal aspoň jednu věc festovně." A už nedodá: "Tu věc si ale musíš dobře vybrat, a co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš." Anebo i ta další slova řekne, ale zná svět a ví: Ono to vždycky nejde. Co ve dvanácti, ani v patnácti, ještě ani ne ve dvaceti často nemáme páru, co je pravé, nač se specializovat a čím být. Někdo na to nakonec nepřijde nikdy, a má-li štěstí, zaměstnají ho Krajské listy a on každý týden píše na jiné téma. A je-li schopný investigativec, nechává se porůznu najmout či zaměstnat, načež pokaždé vezme roha a vytvoří o prostředí reportáž. Neměl by lhát a jeho práce tím bude mít smysl. I když mu budou říkat "kozo jedna! Kam tě to zavane příště?"
Luděk Nekuda byl zajímavý a zvláštní člověk. Když ještě žil, jedna krásná dáma mi upřímně řekla: "Naprosto každého na televizní obrazovce skousnu a vydržím. Sobotu, Krampola, strýčka Jedličku; ale jeho ne, mám vždycky husí kůži. Brr. Při Nekudových výstupech přepínám." Naštěstí byla možná skoro sama. Nevím. S Jiřím Císlerem přece Luděk vytvořil nezapomenutelnou dvojici a jejich televizní seriál vyšel na DVD ve spoustě krabic a dobře se prodával. Ale je pravda, že úplným showmanem od Boha, asi jako pánové Menšík a Sovák, Luděk Nekuda nebyl. Ale něco chtěl a cítil a jednou se už rozhodl, že věc dokáže i navzdory trémě, dejme tomu, a taky že umně moderoval a vystupoval ve scénkách a nějak to fungovalo; nicméně tam cítím tlak. Ne snad zoufalství, to spíš radost, ale také hodně práce a velkou snahu. Vyplývalo to z toho, že toho bylo v Luďkovi tolik. A kdo ví, třeba se pořádně neuměl rozhodnout, kudy všudy za divadlem a nejen za ním. Mohl vzít navíc klidně i funkci v televizi, anebo se více proponovat jen jako scenárista. Anebo být za kašpara. To ho nakonec dostalo a za socialismu jako něžný kašpar uspěl. Bohužel asi vnímal tlaky z mnoha stran a nakonec spadl v rámci kolotoče se schodů a zemřel. Je ho škoda. Byl typický těkavý skokan, a kdyby začal dřív, dělal by i skvělé reportáže ze všech možných prostředí. Stály by za to a říkalo by se jim nekudoviny. Nakonec i já skáču při psaní článků jako ta koza a jsem si toho vědom. Nikdy jsem se neuměl specializovat a po právu to pokládám za svou chybu; ale prostě jsem takový a rozpovšechněný a na zvědavý na všechno. Okopávám ale všechny ty věci spíše jen ze stran.
Někde, snad u Ondřeje Neffa, jsem četl, že legendární spisovatel Ludvík Souček se (taky) nutkavě zajímal o všechno a přiznal, že se nakonec až bojí nových témat, protože zná sám sebe a své nadšení a ví, s jakou rozkoší a rozevřenou náručí chce každé nové téma pokaždé uchopit. Byl génius. Tím nejsem a každopádně těkám a ospravedlňuji si to někdy úvahou spisovatele Heinleina: "Specializace je pro hmyz."
Ano. Je. Ale i LIDSTVO JE HMYZ. Bez všech těch specialistů by pošlo.
Na specialistech se staví a jsou podstatnými pilíři, když to přeženu. Lidí těkavých musí být rozhodně méně. A hlavně to mají být těkavci od přírody a ne tací, co se tím pouze chtějí proslavit. Cílem nemá být sláva, ale to, že sám sebe bavím a výsledkem v lepším případě někoho popostrčím k lepšímu. Nebo aspoň uchopím za ruku. A opak?
Pěšina do pekla. Maně si vybavuji, jak trefně to vystihl Michael Palin, tento Angličan, fungující vedle herectví v mnoha oborech. V televizním seriálu Neskutečné historky, který z větší části napsal, stvořil také díl o prosťáčkovi a specialistovi na lopaty, a tento poučný příběh, který Palin i sám skvěle zahrál, je neuvěřitelně nadsazený, ale v jádru ukazuje jak problematiku vrozené specializace (na lopaty, například), tak tragédii médií a lidí obecně - ve chvíli, kdy popularitu zamění za své (i kdyby jen lopatové) schopnosti. Skvělý a všestranný Palin letos oslavil osmdesátiny a září zde v roli lopaty milujícího, ale téhle specializaci posléze uniknuvšího Erica Olthwaita.
Autor: Ivo Fencl