Ivo Fencl: Za Olgou aneb „Braková“ pozvánka do Knihovny Václava Havla
Je to několik let, co mě spisovatel Pavel Kosatík pozval na návštěvu, a nebudu tvrdit, že jsem od něj odcházel přímo obtížen knihami a moudry, ale dostalo se mi obého. Bylo to příjemné setkání a listoval jsem posléze věnovanou mi biografií Olgy Havlové z jeho pera; začetl se, ale knihu odložil pro jinou, jak to jistě nedělám sám. Vrátil jsem se naštěstí - a zničehonic přišlo jakési BINGO. Inu, pochopil jsem, že Pavel, který zná mé zájmy, našel taktéž velice solidní důvod, proč mi knihu dal s nonšalantní samozřejmostí. A důvodem se stala Olžina Hrobka. Ale rozumějte: Hrobka s velkým HÁ.
O co jde, možná víte, ale je možná méně známo, že se manželka budoucího presidenta (žila v letech 1933-1996) ještě za totality ujala i vysoce svébytného organizování určité RECESE.
Zatímco Havel, chudák, seděl, založila společně s manželkami dalších disidentů tzv. Svépomocnou lidovou knihovnu (krátce Hrobku). Dámy by se asi scházely i tak, jenže tohle mělo formu a řád. Věnovaly se (patřili sem ale i muži, takže věnovali) relativně barvitému programu a tento často souvisel, jak jinak, s divadlem. Taktéž se zahradními slavnostmi na Hrádečku. Olga je, jak známo, pořádala vždycky v den Václavových narozenin, a jistěže to byl protest proti oficiální kultuře, ale protest anti-sucharský, protože cíleně vyzdvihoval kulturu populární, ne-li brakovou. Chcete-li anti-kulturu. A Havlová a její kamarádi (mj. nedávno zesnulá Petruška Šustrová, Zbyněk Benýšek a hudebník Vratislav Brabenec či manželé Stankovičovi) množili samozřejmě také pilně samizdaty, ale propojili to se stylovými večírky, s ladným vystupováním v kostýmech (i kdyby "jen" ochotnickým vystupováním), ba aranžováním živých obrazů, jak to již bylo vymyšleno za času dávného (či dávnějšího) národního obrození v devatenáctém století.
Vedle Havlových narozenin "respektovali" brojitelé tou formou i čas masopustu (dejme tomu) anebo dožínky - a uvědomme si, pěkně prosím, že se vesměs jednalo o aktivity lidí, kteří byli sledováni, figurovali na černých listinách a nemohli publikovat. O chartisty a osoby povětšinou za hranicí (poklidnější) šedé zóny. Takže… Byl to protest, ale současně se chtěli bavit, protože ono ani nebylo důvodu, aby se nejednalo zároveň o dobrou zábavu. Nechtěli smutnit, ačkoli byli do té polohy situací tlačeni. Nu, a jestliže režim vytěsňoval horory, a jako že vytěsňoval, a "brak", tak proč nezaložit rovnou samizdatový časopis Nový brak? Proč ne?? Stalo se. A nebyla to jen "móda sezóny", do nepravostí takto (a velice po svém) TEPAT. Byla to "móda" řady sezón let osmdesátých. A tak vznikl i filmový horor Lilian.
Už bohužel zesnulý vydavatel a zakladatel nakladatelství Paseka a Musea Josefa Váchala Ladislav Horáček (1947-2015), mj. absolvent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a redaktor Středočeského nakladatelství (od roku 1980), se ovšem podílel v podobné době na obdobném projektu, který pouze vznikal ve větším časovém úseku. Mluvím o amatérské adaptaci Váchalova Krvavého románu, kterou nakonec pomyslně zastřešil (1993) zdařilý profesionální film podle scénáře Georgi Ivanova a (režiséra) Jaroslava Brabce Krvavý román. Není však s původním dílem totožný, samozřejmě, a pamětní desku na onom museu si Horáček zasloužil už jenom za nápad toto (přiznejme, že poněkud bizarní) dílo zfilmovat…
Proč i o tomhle píši, je zřejmé. Je nejen podle mě zajímavé porovnat, a zvláště s odstupem času, přístupy a výsledky obou "týmů", tj. týmu horáčkovského i havlovského.
Mají - na první pohled - mnoho společného (v obou případech těží z braku, v obou případech je to radostná práce amatérů), ale současně se liší. Jak? V prvním případě (Horáček) se nikdo nemusel bát zákona, v tom druhém ano. Ale taky pohledy na literární a filmový brak se u manželek disidentů a u horáčkovců poněkud lišily. Čím přesně - a kde se naopak spojovaly?
To již bych si rád, dovolíte-li, nechal v záloze pro chystanou debatu, tj. na pátek 26. ledna 2024, kdy budu moct na téma - od sedmi večer - diskutovat ještě s Ivanem Adamovičem, s Martinem Jirouškem a s Luďkem Bednářem - v Ostrovní ulici 13 alias Knihovně Václava Havla v pořadu Knihovna Olgy Havlové čili Hrobka.
Snad přijde i Pavel Kosatík, a kdyby to vyšlo náhodou vám (v ten pátek), zastavte se také.
Autor: Ivo Fencl