Jaroslav Tafel: Prázdniny se Sherlockem Holmesem

"Sherlocku Holmesi! Vaše pátrání je marné. Kosa tentokrát narazila na kámen. Zanechte pátrání včas, než Vás potká neštěstí. Konečně se našel někdo, kdo je chytřejší než Vy. VRAH."

Už tento dopis dokazuje, že kniha, které je zábavnou součástí, by mohla být brak. Ale není a pokračujme jinou citací, přičemž jsem citaci předchozí, přiznávám, vyňal z kapitoly Létající mrtvola a následující citát z Trápení tlusté paní. Každá sekvence současně představuje samostatnou povídku:

Sherlock Holmes se vřítil do otevřených dveří domku, kde bylo vše rozházené, nábytek pokácený, v ložnici ležel manžel tlusté paní svázán a měl roubík. Sotva ho inspektor Lestrade osvobodil, vyskočil oknem.
"Za ním!" zvolal Sherlock Holmes. "Musíme ho dopadnout živého nebo mrtvého!"
Tak jsme vyběhli z domu a vidíme, jak ten manžel sedl na kolo a ujíždí pryč, a když jsme se rozhlédli, tak jsme spatřili, že kousek odtud stojí u chodníku pohřební vůz s rakví, ale v tu chvíli práskl funebrák do koní a ti začali cválat a my jsme honem zezadu naskákali do toho pohřebního vozu a ten se hnal šílenou rychlostí za tím mužem na kole, ale ten jel taky šílenou rychlostí, takže jsme ho pořád nemohli dohonit, a tak jsme pořád jeli dál a rakev se natřásala a mně z toho lezl mráz po zádech! A tak jsme pořád jeli, až jsme se dostali do takového malého městečka, a tam jsme se konečně přiblížili k manželovi tlusté paní, který jel stále na kole, a funebrák vzkřikl strašidelným hlasem: "Ha, kam jedeš, ničemo?" A ten pán od té tlusté paní se vůbec neohlédl a zvolal: "Nevšímejte si mě, jó? Já si vás taky nevšímám!" Ale v té chvíli vytáhl funebrák pistoli a prásk! Prostřelil tomu manželovi obě pneumatiky, a ten hned spadl na kokos a funebrák se zachechtal a vtom se nadzvedlo víko rakve a ta mrtvola vyndala ruku, a jak se ten funebrák chechtal, tak ho ta ruka prostřílela skrz naskrz automatickou pistolí a funebrák se skácel na kokos, a ta mrtvola vyskočila z rakve a divoce se zachechtala a vtom uviděla toho manžela, co už přicházel k sobě. I on ji uviděl, a tak udělali prásk, prásk a oba se svalili úplně mrtví.

Citoval jsem z Prázdnin se Sherlockem Holmesem (1966) alias vysoce stylově a imitacemi amerického komiksu dopované publikace, kterou ilustroval Dobroslav Foll (1922-1981). Také díky tomuto malíři na obrázcích sledujeme přímo zběsile pálící muže - a ve sporu s nimi preludujícího (stradivárky drží pod bradou) Sherlocka. A vůkol? Jen vznášející se dým.

Je to "krvavé rozuzlení případu" a "kouř z pistolí činí situaci nepřehlednou". Je tu střílející umělec a muž s houslemi dál a dál kráčí po stopách zločinců. "Kupa mrtvol u zahrádky." "Před vilou tchyně promluvily pistole!" Tak psaly toho dne všechny večerníky Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Možná zaujme i další z ilustrací, provázející povídku Únos nebohé sirotka. Čteme pod ní: "Nevinné, svedené dítě pálilo do policistů jako zběsilé." A ach, co teprve obsahy bublin vystupujících z úst zuřivě střílejících gangsterů! "Je o pár uncí těžší, ničema!" "Škoda rány, která padne vedle, drahý Toby." A výše zmiňovaný sirotek?

Krvelačně dí: "Rozsekáme je na hadry, krásná slečno Angelino." A ta? Jen mrká a obláček u jejích rtů je plněn tímto textem: "Nasyp to do nich! Ať mají dost!"

"Dobra" Foll navíc zachytil "gangstera převlečeného za nevěstu a nevěstu převlečenou za gangstera" a mistrně umocňuje působivost Tafelova (1929-1973), tenkrát takřka podvratného, díla. Zatímco šerif telefonuje, pozná Holmes v jeho sekretářce Angelinu Massacriniovou, zvíme a… "Byl bych věru špatným odborníkem, abych nepoznal vás, Angelino!"

"Jste ďábel, Holmesi."

A šerif? "Proklatě! Radnice opět vyletěla do povětří!"

Ulicemi Peppermintu zní nadále střelba (beng beng, štěkaly pistole) a jeden z lotrů káže druhému: "Spusť ty svoje řehtačky, chlapče!"

Kulky sviští zadem z vozu nebezpečného gangu a terčem je policejní auto, jehož osádka chtěla pomáhat i chránit. "Dostali mě, lotři," úpí postřelený na dlažbě, asi jako v čase americké prohibice v Chicagu. Nicméně finále vše napraví a "ostří hoši" se samopaly jsou pozatýkáni:

"A žádné hlouposti, boys!"

Tak vítězí zákon. Ten, jenž dva roky předtím obdobně kráčel kiny s Brdečkovým Limonádovým Joem! A Tafelova Angelina? Vrhá se Sherlocku Holmesovi kolem krku.

"Případ byl v podstatě prostý," ujistí onen ctihodný muž společnost.

"Jen díky vám, Holmesi!" ujistí Sherlocka Angelina, načež spatříme obraz dlouhatánské řady bulících londýnských bobíků, kteří trčí po kotníky ve slané vodě. "Veškerá londýnská policie v slzách." Ale tady by neměla chybět malá poznámka. A nechybí: Zcela vepředu prchá vrah s nenápadným pouzdrem na oběti značky Murder. K dostání v prodejnách Řempo.

A předposlední obrázek? "Lord zbrocený krví!"

A ten poslední? "Lord rozstřílený jako ementál! V pozadí pes baskervillský."

O nejpádnější finále se pak postará pověstný doktor Mortimer alias synovec známého podezřelého z románu Pes baskervillský. A cituji: Mortimer se objevil na prahu. "Pojďte k nám, doktore," řekla lady Anna, "můj přítel Sherlock Holmes nám vysvětlí, jak to je se sněžným člověkem."
"Vstoupím, ale jen s krajním přemáháním, mylady. Mám o tomto pánovi poněkud jiné mínění než vy. Co byste ostatně říkala tomuto řešení?" A dr. Mortimer rychlým pohybem vytáhl pistoli a vystřílel do Sherlocka Holmese celý zásobník.
Hlava mého přítele v lenošce bezmocně poklesla. Holmes byl mrtev a jeho nos ustřelen. Lady Anna vzdychla. Omdlela.
"Hola, hola, copak to provádíte, milý doktore?" ozval se za námi ironický hlas.
Mortimer s kouřící pistolí v ruce se obrátil. Stál tváří v tvář živému Sherlocku Holmesovi.
"Poškodil jste, jak vidím, jen poprsí předka sira Lewise," podotkl můj přítel netečně.

Prázdniny se Sherlockem Holmesem vyšly poprvé roku 1966 a jsou produkt éry uvolnění okolo roku 1968. Dobroslav Foll ilustroval stejně "amerikánským" stylem i první vydání Steklačova Žlutého Roberta v časopise Ohníček a Prázdniny sice znova vyšly roku 1994, ale bez těchto stěží odmyslitelných ilustrací. Výtvarník Stanislav Duda sice rovněž byl génius, ale v tomhle případě nemohl původní verzi přebít. A jak Tafelova kniha v letech šedesátých vznikala?

Zeptal jsem se na to autorovy manželky, překladatelky Vlasty Tafelové (1929-2006), od jejíhož narození letos uplývá pětadevadesát let. Řekla: "Jednou na začátku léta přišel za manželem tehdejší šéfredaktor Světa sovětů Jan Bureš a stěžoval si, že jim přes prázdniny vždycky klesá náklad. Prosil, aby manžel něco vymyslel do přílohy pro děti. Tak se Jarda do toho dal. To jsem byla už na volné noze (jako on) a trávili jsme léto u mé matky na Šumavě, kde se nám velmi dobře, v klidu pracovalo na verandě. Jarda měl rád procházky v lese, ale v přírodě nikdy dlouho nevydřel a táhlo ho to domů, k rozdělané práci. Každý týden odesílal do Prahy povídku o určeném počtu řádek, a když mu na podzim 1965 nakladatelství nabídlo knižní vydání, ještě celek z gruntu přepracoval a obohatil mnoha nápady, takže vznikla docela pěkná knížka."

Posléze ji pro rozhlas načetl Petr Nárožný, ačkoli v trochu redukované verzi. A kdo ji jednou zfilmuje? Uvidíme!

Jaroslav Tafel: Prázdniny se Sherlockem Holmesem. Původní ilustrace Dobroslav Foll. Jako 45. Svazek edice Střelka vydalo Státní nakladatelství dětské knihy (budoucí Albatros) v Praze roku 1966. 41 000 výtisků. 272 stran.

Autor: Ivo Fencl