Jiří Sivok: nejlepší filmové horrory

Máme se čeho bát?

Tak tohle je výzva. V krátkém článku se s vámi podělit o filmové horory, které mě formovaly v minulosti, až po ty moderní, jenž mě fascinují dnes. Ne vždy jde o klasický horor, ale pokaždé obsahuje nějaký prvek, který mě uměl vyděsit a těším se na něj každou projekci. Níže jsem vypíchl i nějaké okamžiky, jež mi v tom nejlepším slova smyslu nedají spát. Takže už nezdržujme a pojďme se bát.

Můj vývoj rozhodně ovlivnily hned tři bijáky. Začněme slizovitě a zostra Vetřelcem. Jednička je klaustrofobická pecka, ale já se vtipně klepal jako štěňátko u veterináře u Cameronovi akční dvojky (Vetřelci 1986). Sledoval jsem je potají na CRT obrazovce staré televize a z xenomorfů jsem byl tak paf, že jsem strachy lezl po zdi jako oni. 

Chvíle, kdy si uvědomíte, že elitní banda vojáků jsou vlastně jen hračkou pro smrtelně nebezpečné emzáky je naprosto odzbrojující.

Bez nadsázky musím uznat, že další film mi vlezl do snů a vysekal z nich noční můru. Jednalo se o první část dvoudílného televizního To (1990). Můj bratránek mě měl hlídat, ale zároveň se musel postarat o pozvané slečny. Neřešitelný úkol, říkáte si, ale kdeže! Disponoval totiž zánovním videorekordérem a tak se mě zbavil VHSkou s klaunem Pennywisem, kterého skvěle ztvárnil Tim Curry. První část končí neuvěřitelným cliffhangerem značícím, že světlo na konci tunelu právě zhaslo, protože Klub smolařů už nikdy nebude kompletní. Dodnes mě nejvíc děsí část s výlevkou. Představte si to. Jste na bezpečném místě. Tam, kde si v pyžamu čistíte zuby. A těsně předtím, než se odeberete spát, na vás začnou mluvit mrtvé děti z výpusti. Slibují vám, že se budete vznášet. Brrr. Právě tahle scéna se mi odrazila ve snu. Odehrálo se to kolem Vánoc a my měli ve vaně kapříka. 

Prováděl jsem ranní hygienu a během sekundy se stalo, že se ryba nějakým způsobem protáhla výpustí a z druhé výlevky se jako guma natáhla a omotala se mi kolem krku. Smyčka se řádně utáhla… Směšné ne? Věřte mi, že pro mě jako pro dítě, ne.

Poslední z dětských nočních můr je obsahuje i v názvu. Jedná se o třetí díl s Freddy Kruegerem, který dodnes považuji za nejlepší díl celé série. Pokud bych dnes potkal náměsíčníka, hned bych si vzpomněl na nešťastný případ Phillipa. Opět bezpečné místo – nemocnice. Freddy pomocí svých čepelí a démonské magie vytrhá mladíkovi šlachy a přemění je na provozní řetězce marionety – Phillipa. Chlapce pomocí nich ovládá a co je nejhorší, ve skutečnosti to vypadá, že je jen náměsíčný. Střídají se záběr na náměsíčníka a chlapce zažívajícího krvavá muka. Tenhle výjev nezestárl ani o den a není o nic méně děsivější, než když jsem jej viděl poprvé a to šli Bojovníci ze sna do kin v roce 1987.

Horor se pro mě stal fascinujícím. Ten děs a strach. Napětí a tužba, ať vše dopadne dobře (mnohdy nevyslyšená) mě k tomuto žánru ukotvila a udělala z něj moji jedničku. Než dojdeme k novějším filmům, protože i ty mají co nabídnout, tak tu nemůžu opomenout ještě pár čestných zmínek.

Vizuální a herecký skvost v Kubrickově Osvícení (1980), který dokonale podtrhuje to zlé v lidech. Je to řádně znepokojivý biják. Carpenterova Věc (1982) uhranuje i dnes brutalitou praktických efektů a s každou minutou sílícím stihomamem. Skutečně fascinující je i přeměna v Cronenbergově Mouše (1986) a v ní excelující Jeff Goldblum v hlavní roli.

Pokud se podívám na moderní horor, tak musím zabrouzdat trochu hlouběji, protože produkce je zaplavená kvalitními filmy, ale narovinu i spoustou polotovarů a bohužel taky vyloženým odpadem. Z mainstreamového hororu lze podtrhnout jméno James Wan, který stojí za režií SAW (2004), V zajetí démonů (2013), ale nejlepším snímkem je rozhodně Insidious (2010). Duchařinu šikovně propojil s neokoukaným tématem astrálního cestování a temné vize i lekačky děsí ze správného důvodu, a ne jen pro zesílenou hudbu a kočku skákající ze skříně.

Dalším tvůrcem, který si v posledních letech dokáže poradit se strachem a napětím je Jordan Peele. Snímek Uteč (2017) se obejde bez nadpřirozeného prvku. Nepodlézavě poukazuje na rasismus v Americe. Nejde opomenout ani film My (2019), se skvělými hereckými výkony, kde se Peele nebojí zatlačit na pilu a zapojit humor. Ovšem atmosférou rozhodně nešetří i velmi rozporuplně přijatý snímek Nene (2022). 

Sci-fi horor, plný čekání, ale také napětí a sakra… z toho šimpanze mám strach ještě teď… nemluvě o bolestivém křiku z hlubin…

Posledním želízkem v ohni je rozhodně můj nejoblíbenější Faunův Labyrint (2006) od Guillerma del Tora. Dokonale v sobě snoubí propojení hororu, pohádky a válečného filmu. Chvíle, kdy monstrum drtí mezi zuby hlavičku víly je přímo strašlivá.

Mohl bych psát dál: Poslední noc v Soho, Vlak do Pusanu, Šestý smysl, Rozpolcený, Kosti a skalp, Babadook, Sirotčinec a mnoho, mnoho dalších. Ale stále a stále by se jako krev z rány řinuly do řady jiné skvělé filmy. Tak to raději ukončím.

Vidíte? Rozhodně je čeho se bát. Co si pustíte dnes vy?

Jiří Sivok

Doporučení redakce: Kupte si skvělé knížky od Jirky Sivoka!