Kristina Haidingerová vyzpovídala Honzu Vojtíška - autora knihy Bezejmenná touha
Kdy a jak se začaly rodit příběhy knihy Bezejmenná touha?
Některé už v letech 2017. Všechno to začalo u tří námětů, z
nichž jsem chtěl vytvořit horrorové povídky. Jenže u dvou námětů tam ten horror
pořád neseděl a nedokázal jsem se dobrat nějakého zajímavého konce (a to jsem
sahal až k lovecraftovským výšinám). No a někdy v létě 2018 mi tak nějak došlo,
že by tam ten horror být nemusel a v tu ránu to všechno sedlo a napadlo mě,
proč to nespojit dohromady a neudělat z toho vzájemně propletený román. Další
dvě linie jsem měl vymyšlené během chvilky. Jedna z těch tří původních linií je
tedy tak, jak mě napadla, je to spíše asi napínavý thriller, ale propojení do
universa knihy jí docela pomohlo ohledně napětí.
Jak to máš s postavami? Jsou tvojí součástí, nebo si je
držíš od těla a jen skrze ně vyprávíš příběh?
Jak které, ale většinou jo, většinou je do sebe pouštím a
uvažuji jejich hlavou. Obzvláště mě to baví u postav, které jsou ke mně
antagonistické, myslí a chovají se jinak než já. Občas rád nahlížím na pohledy
a názory z opačné strany barikády, než stojím já. Baví mě hledat zákoutí a
podstatu toho myšlení. V tomhle ohledu mě v Bezejmenné touze dost bavilo psát
Arkadiusze Breszczewského a obzvláště Štefana Trana. Ten navíc vychází z
reálného předobrazu a některé věty, které v románu pronáší, reálně opravdu
zazněly.
Je některá z postav Bezejmenné touhy tvým favoritem?
Linda Florentino. Líbí se mi, jak to má v hlavě vyřešené, ví
co a proč chce. A prostě si za tím jde.
Jedna z pěti linií je vyprávěna z pohledu ženy, jak
náročné pro tebe bylo psaní té postavy a všech aspektů jejího příběhu?
Vlastně ani moc ne. Konečný výsledek asi musí posoudit
čtenáři a čtenářky, ale mě ženské postavy docela baví psát a nemívám s nimi
problém. Možná to vychází z nějakého idealistického pohledu jaké ženy bych si
přál potkávat, nebo tam funguje právě ta odlišnost, nevím. Ženské postavy mi
obecně přijdou zajímavější.
Jak vidíš pozici BDSM literatury dříve – dejme tomu před
deseti lety – a dnes? Vidíš tam nějaký posun třeba co se týká tabuizovaných
témat, otevřenosti či explicity?
Já vlastně ani nevím, protože BDSM literaturu nějak extra
nesleduju. Ale asi bych řekl, že ten posun určitě nějaký bude, minimálně ve
vnímání toho, co BDSM je a co ne, boření jakýchsi pofidérních předsudků anebo u
mnoha lidí zjištění, že vlastně víceméně praktikují BDSM, respektive některé
jeho prvky, sami už dlouho, aniž by o tom věděli. Otevřenost a případnou explicitnost
u tvrdších a živějších věcí vždycky oceňuji. Rychlovku v kabince na WC asi jako
Jirásek moc nepopíšete. I když…
Nelze se nezeptat na ordinérní otázku – čerpal jsi také z
osobních zkušeností?
Tak samozřejmě, jako správný autor píšu jen to, co sám dobře
znám a mám vyzkoušené. Žerty stranou, ano, v knize je hned několik věcí (a ne
všechny se týkají intimností), které se mi staly.
Co ti na BDSM tematice přijde vůbec nejzajímavější?
Ta možnost ponořit se hlouběji a dobrodružnost odhalování
(sebe sama).
Otázka na tělo – baví tebe osobně erotické scény psát?
Vtahují tě – řekněme – do nějakých dalších proudů fantazie, již můžeš
praktikovat v osobním životě či využít v dalších knihách?
Zajímavá otázka. Jo, baví mě psát, proto je pořád někde
dávám, že jo. Mě hlavně baví neustále hledat odpovědi na prazákladní otázku
psaní: Co kdyby? Hledat hranice a překračovat je. Na to je psaní erotiky a
horroru asi to nejlepší, co vám umožní zacházet hodně daleko. A ano, ta
fantazie samozřejmě funguje (v obou žánrech). Ale že bych se u těch erotických
scén nějak unášel…
Jsou nějaké praktiky, se kterými by Honza Vojtíšek nikdy
nesouhlasil, respektive které by se mu příčilo psát?
Jako v erotice? Asi ne. Na tom psaní se mi líbí právě ta
možnost, ten prostor a příležitost dojít kamkoliv. Dlouho jsem si myslel, že se
v příběhu neodhodlám zabít dítě, a ejhle, hned v prvním románu…
Dočetla jsem se, že mnohé scény konzultuješ s přáteli,
musíš v tomto ohledu překonávat nějakou prvotní bariéru, nebo prostě jdeš
rovnou na věc?
Naposledy jsem takhle pro jednu povídku řešil menstruační
kalíšek. Ne, jde-li o obecný dotaz kdo se chytí a odpoví, nastíním oblast o
kterou se jedná, případně i jak pikantní to je a uvidím, kdo se ozve a nabídne.
Když se ptám někoho konkrétního, tak… vlastně taky. Tam asi není moc co řešit,
když potřebuji konkrétní informaci. Prostě se zeptám a buď odpověď dostanu nebo
ne. Samozřejmě už trochu vím koho se na co ptát.
Vím, že erotickou literaturu i čteš, mohl bys doporučit
nějaké zajímavé tituly, které tě chytly?
Zrovna nedávno jsem dočetl zajímavý román Vlhká místa
od Charlotte Roche. To svým způsobem není vyloženě erotická literatura, ale
hodně se věnuje vnitřním tužbám. Hrozně rád mám tvorbu Bretta Eastona Ellise,
který se erotice nijak nevyhýbá a obzvláště jeho Glamorama je v tomto
ohledu opravdu úžasná kniha. Plechový bubínek Güntera Grasse se za
erotický román asi označit nedá, ale ty jeho popisy souloží tam jsou až
kouzelné a poetické, že si to, že čtete soulož uvědomíte až asi na třetí straně
popisu. No a pak samozřejmě komiksová série Sunstone. Mě dlouho komiksy
nic neříkaly a pořád co do formy vyprávění mě ne vždy dokážou zaujmout, ale Sunstone
můj pohled na komiksy značně zlepšil.
Jak se ti spolupracovalo s výtvarníkem SupRematisem,
tvůrcem doprovodných ilustrací?
Vlastně vcelku dobře. Oslovoval jsem ho s tím, že jsem jeho
práci znal, líbí se mi. Ke každé ilustraci jsem mu poslal daný úryvek z knihy
pro kontext a můj pohled co a jak by mohlo být a vypadat. On to pak přizpůsobil
svému pohledu, občas se na něco zeptal no a většinou ty náhledy byly na první
dobrou. Já jsem z těch ilustrací fakt nadšený.
Jakých nejzajímavějších reakcí se zatím Bezejmenná touha
dočkala, respektive další tvoje díla?
Asi nejzajímavější obecně je, že se v reakcích, komentářích
a recenzích řeší, jestli je to pornografie nebo ne. To mi přijde hodně zajímavé
a těší mě, že a jak o tom čtenáři a čtenářky přemýšlí. Mezi asi nejzajímavější
reakce je označení knihy za "intelektuální porno" a má oblíbená: "Pane
Vojtíšek, vy jste teda hrozný prase. Ale moc hezky se to čte." No a hodně mě
těší, že tu knihu čtou, komentují a kladně přijímají i muži.
Často ve svých dílech spojuješ tvrdší erotiku s horrorem,
což není úplně běžné. Četl jsi někdy sám nějakou takto promíchanou knihu či scénu?
Tak např. Graham Masterton toho má plné knihy, nebo Edward
Lee, či Clive Barker. U nás se tomu ve své sbírce Řezničina, ale i ve
filmech, věnoval např. Roman Vojkůvka. Mě k oblibě erotického horroru přivedla
dvojice antologií Žhavá krev a Nebezpečné vztahy. Škoda, že z té
série česky nevyšly další díly. V podstatě každý druhý extrémní horror tohle
spojuje. V tomhle ohledu musím zmínit What Good Girls Do od Jonathana
Butchera, to mě zároveň šokovalo i nutilo zamýšlet se, což mi v rámci hardcore
horroru přijde jako působivá kombinace.
Daří se ti vybalancovat poměr erotického dusna a
horrorové atmosféry na první dobrou, nebo se k takovým scénám vracíš a
dolaďuješ je?
Ha, vždycky si řeknu že v pohodě, napíšu to, jak to mám v
hlavě, pak se k tomu vrátím a upravím a doladím to. A když se k tomu vrátím,
většinou zjistím, že první dobrá je dobrá. Ono občas se v něčem nimrat tu scénu
spíše rozplizne a rozbije.
Co na své příznivce a čtenáře chystáš do budoucna?
Letos by mi měla vyjít v rámci edice Zrnka temnoty nakladatelství Golden Dog horrorová novela V zapomnění, povídka v antologii Kronika smrti a pár básní ve sborníku horrorové poesie O čem sní noční můry. Příští rok by mi měl vyjít horrorový román a pracuji na antologii erotických horrorových povídek.
K. Haidingerová-Trefilová