Mám ráda horory s nadpřirozenými bytostmi, vysvětluje Nelly Černohorská
Nelly, sympatická mladá dáma českého hororu, oslovila tuzemský trh románem Zlovolné bytosti, ovšem pozor, ještě týž rok stihla vydat další pecku, a to Oko čarodějnice. Tímhle tempem tu za chvíli máme velice plodnou autorku. Zkusme se dozvědět víc.
Nelly, než rozpleteme tvé životní osudy, napadla mě jedna kulantní otázka. Jakou jsi měla přezdívku ve škole? Tady na Vanili tipujeme, že Montenegro. Trefa?
Vedle jak ta jedle :) Černohorská je mé přivdané jméno, ale žánrově se hodí, o tom žádná. Nikdy jsem neměla přezdívku, alespoň ne takovou, o níž bych věděla. Sem tam mi řekli rajče, protože se pořád červenám, zvlášť když mě skolí záchvat smíchu nebo rozpaky.
Kdy u tebe nastal ten okamžik, kdy sis řekla, že budeš psát? Už ve školních škamnech, nebo to na tebe přišlo na přelomu roku 2021 a hned jsi napsala a vydala dva romány?
V tomhle nejsem originál. Jako spousta jiných jsem začala psát někdy na základní škole. Inspirovala mě k tomu má nejlepší kamarádka Aďa. Do té doby jsem měla v hlavě jenom koně. Ale známe to všichni – přátelská soutěživost a vzájemné opičení… Nu a chytlo mě to. Nicméně k hororu jsem tíhla odjakživa. Většina věcí se tudíž nesla v tomto duchu. První povídka byla o obrovských mravencích, co vás sežerou v lese. Další směr mé tvorby tak úplně publikovatelný nebyl.
První, Zlovolné bytosti, jsi zkusila přes Pointu. Můžeš nám přiblížit, jak to tam chodí? Co musí člověk udělat, aby u Pointy vydal?
Tohle je moc dobrá otázka! S dovolením se zde zastavím. Zlovolné bytosti jsem napsala první rok na mateřské a tentokrát nešlo jen o povídku. Líbily se mi. Dokonce natolik, že jsem pocítila nutkání podělit se o ně i s jinými lidmi. Prošly klasickým kolečkem nekonečných úprav, které samozřejmě zahrnovaly nejedno čtení a konzultace s mými skvělými betačtenáři. Pak jsem začala uvažovat nad tím, co dál. Měla jsem tři možnosti – buď oslovím "normální" nakladatelství, zkusím to vydat za přispění dobrých duší, nebo se na to celé vykašlu.
Nebyla jsem někým, kdo už měl zářez na trhu. Neměla jsem žádné jméno. Byla jsem jen další naprosto neznámý domácí tvořil, který se snaží o splnění snu. Věděla jsem, před čím stojím. Něco jsem si načetla. Oslovování nakladatelství je běh na dlouhou trať, pokud v šuplíku nemáte vyloženou bombu. A kterému napsat? Větším, nebo menším? Na odpověď se často čeká v rozmezí 1 až 3 měsíců a nedoporučuje se oslovit vícero lidí najednou. Ovšem vykašlat jsem se na to také nechtěla.
Pointa není jediná, která nabízí alternativní cestu, na jejímž konci v ruce budete držet výtisk, ale připadala mi nejsympatičtější. (A vybrala jsem si dobře!) Pracují tam velmi ochotní profesionálové. Komunikace probíhala rychle a všichni byli moc hodní. Jakmile se zaregistrujete, jednou z prvních věcí, co máte na starost, je výběr kolegů (redaktor, korektor, sazeč, grafik, …).
S Pointou spolupracuje hromada lidí. Zvolíte si je na základě jejich ukázek, a můžete si navymýšlet, co vás napadne. Mně se například líbily ilustrace a zdobné iniciálky. Tvorbu Moniky Pavlovičové (Momo-animate) z mých knih už znáte. Jestli však můžu doporučit ještě jednoho machra, pak je jím Ela Prokopová, a to přes češtinu (korektura, redakce, betačtení). Nad Bytostmi jsme spolu strávily hodiny. Měla trefné poznámky, skvělé rady, ostříží zrak a lidský přístup. Snad bych mohla i říct, že jsem v ní díky Pointě našla kamarádku, což je něco zcela nevšedního.
Trochu nepříjemnou věcí je, že na vašich bedrech leží veškerá propagace knihy. Já jsem introvert, který se snaží držet stranou. Měla jsem jen soukromý Facebook a najednou se po mně chtělo, abych přiměla lidi k finanční podpoře. Strašlivé! Ale nakonec to šlo. Věřte, nebo ne, není se čeho bát!
Co tedy udělat? Zaregistrovat se na stránkách Pointy jako autor, vybrat si své knižní kolegy, vyřídit pár formalit a na základě propagace úspěšně dokončit svou crowdfundingovou kampaň, pak už to jde jedna dvě. Pointa mi umožnila bezproblémový vstup na knižní trh a dostala mě mezi čtenáře. Za to jí budu nadosmrti vděčná.
Čím tě uhranula slovanská mytologie?
Mám ráda horory s nadpřirozenými bytostmi, jako jsou upíři, vlkodlaci, zlé čarodějnice, divoženky apod. Vyrůstala jsem na pohádkách a fascinují mě lidová vyprávění, která jsou zpracovaná například v knize Světýlka na Křemelné. Strašidelné hrady a zámky, duchové, zkrátka jakékoliv tajemno. Nemusí jít jen o slovanskou mytologii, ale tahle je mi nejbližší.
Tvá nejoblíbenější dovolenková destinace je tedy Slovansko?
Ne, má nejoblíbenější dovolenková destinace je postel :)
Pulty dobrých knihkupců dnes okupuje i román Oko čarodějnice, který se mimo jiné zaobírá i zmizelými dítky. Mně to evokuje jednu roztomilou perníkovou pohádku – je tam ta inspirace?
Jak jste si asi všimli, pro čarodějnice mám slabost. Ta perníková pohádka byla inspirací spíš pro Zlovolné bytosti. V Oku šlo o čarodějnice jako takové, ne ty pohádkové. A zrcadla jsou pro mě neméně děsivá. Tak nějak čerpám odevšad: z filmů, z četby, z toho, co jsem slyšela, ze života… Vždycky mi něco utkví v hlavě a pak z toho mišmaše vzejde nápad.
Oko čarodějnice je první z edice Zrnka temnoty, kterou rozjíždí nakladatelství Golden dog, těší tě, že jsi tou první, že celou tu úžasnou edici zahajuješ právě ty?
To se asi ani nedá vyjádřit slovy. Jsem šťastná a poctěná. Moc si toho vážím a cítím i nesmírný vděk. Dodnes nemůžu uvěřit, že mi Martin Štefko na můj první e-mail odpověděl ještě týž den, že rukopis obratem přečetl a že se rozhodl ho vydat. Možná zasáhl osud. K nápadu napsat právě nakladatelství Golden Dog mě přivedl jejich Umrlčí věnec (strašidelné balady českých velikánů), který pro mě má od té doby zcela jiný význam.
Co rodina? Dva romány ročně… nezlobí se, že ji kvůli častému psaní zanedbáváš?
U prvního rukopisu se mi sem tam zdálo, že jo. Nakonec si zvykli. Není to lehké, ale když něco musí ven, tak to prostě musí ven. Naštěstí nepíšu celý rok, tak je i vidím.
Nabídnu tři předměty, který z nich by sis vzala na pustý ostrov? Slovník cizích slov, rambonůž, svačinu.
Svačinu, ale rambonůž by byl nejspíš užitečnější.
Máš svůj fanklub?
Mám kolem sebe své blízké, co mi fandí. Podle některých čtenářských ohlasů bych si možná i troufla říct, že by se nějaký fanklub mohl začít rýsovat. A já bych tímto chtěla všem svým čtenářům moc a moc poděkovat. Nebudu lhát, recenze a názory na své knihy pročítám. Jsou jako moje děti, a tak jsem samozřejmě zvědavá, jak se jim vede. Potěší mě všechna milá slova i hvězdičky – a koho ne? Den je hned hezčí. Navíc je krásné vědět, že někomu vaše snaha zvedla náladu a zpříjemnila pár večerů.
Po rapidním úspěchu jen za rok 2021 už musíš mít šuplík plný syžetů dalších románů, je pravda?
Tak nápadů by bylo dost, spíš vybrat ten, který mě zrovna osloví natolik, aby z toho byla kniha. Něco už rozpracováno mám, ale nechci to zakřiknout, takže pst.
Kdyby ses nevydala cestou datlování písmenek do počítače, čemu by ses jinak ve volném čase věnovala?
Určitě bych četla (to je můj velký koníček) a vrátila bych se ke hře na klavír. Momentálně spíš ale čekám na ten volný čas. Všechno dělím mezi péči o syna a práci, což není zrovna jednoduché.
Kde ještě můžeme najít tvoji literární stopu?
Tak třeba přispívám svou troškou do mlýna v časopise Enigma a píši vzdělávací články o češtině pro web pravopisně.cz. Sem tam zpracuji také články typu "jak vybrat kuchyňský dřez" aj. Dvě mé básně (erotického ražení) měly být čteny na Pikantním poetickém punči, ale ten byl bohužel po mnohých odkladech kvůli covidu zrušen.
Řízek nebo brukvový salát?
Teď se někteří možná ušklíbnou, avšak já se za to nehanbím. Pěkně prorostlá krkovička na jakýkoliv způsob, tedy klidně řízek.
Jakým vzkazem bys v závěru rozhovoru oblažila spoře oděné fanoušky skvělého sci-fi světa Vanili?
Ráda bych vzkázala, že všechny sny mají smysl. Malé i velké. Důležité je věřit ve zdárný konec a jít si za tím. Jsem přesvědčena o tom, že snaha a píle dokáží dříve či později zázraky. Nebojte se výzev a nevzdávejte se. Přijměte konstruktivní kritiku, ale nad nepřejícné škarohlídy se zkuste povznést a nevšímat si jich. A pokud sami píšete, rozhodně nepodceňujte význam betačtenářů a vybírejte dobře. Nepotřebujete lidi, kteří vám dílo pochválí. Potřebujete ty, co najdou všechny nedokonalosti (nevěrohodnost, nudu, boty v ději, případný bordel v postavách, stylistiku i chyby). Určitě všem přeji hodně štěstí i úspěchů. A ještě jednou moc děkuji všem čtenářům za to, že sáhli zrovna po mé tvorbě ♥ Také bych ráda poděkovala nakladatelství Pointa, která dává šanci všem neznámým, a nakladatelství Golden Dog, že mě vzalo pod svá ochranná křídla i za skvělou péči a spolupráci. Tímto také všechny moc pozdravuji!