Miloň Čepelka: Letí to pamětí
Čepelka Miloň, nespící, píšící
Loni 28. října byl dekorován na Hradě také zakládající člen Divadla Járy Cimrmana Miloň Čepelka (*1936), který je nejen hercem, ale taky autor asi třiceti knih. I spousty scénářů pro film či televizi. Naposled vydal knížku Letí to pamětí. Co v ní najdeme? Miloň Čepelka na nás "valí" slušné kvantum postřehů a pokouší se - ve svých takřka devadesáti letech - nebýt úplně pro smích. Očividně chce být aktuální, ale více i méně vědomě mu to pokaždé sklouzne k nějaké vzpomínce, a to třeba i předválečné (jindy válečné, těsně poválečné)… Věřte/nevěřte, právě ty "prastaré" glosy působí většinou jaksi nejaktuálněji. I když jistě nestojíme o to, aby se k nám "přiženil" do státu opět někdo jako Alexej Čepička, pověstný Gottwaldův zeť a ministr spravedlnosti, který po roce 1948 docela veřejně řekl: "Přiznávám, že poruším zákon tolikrát, kolikrát to bude politicky prospěšné."
Anebo se pletu a někoho podobně razantního byste zase chtěli? Čepička měl kryta záda, vím, i mohl si pár let v podstatě žblebtat, co jej napadlo. Nicméně Čepelka nevzpomíná pouze na politiku. Je člověk extrémně kulturní, a jak rychle pochopíme, vždycky kulturní byl. Zadruhé citlivý. A dost. Když dostal (po návštěvě filmu Případ Mauricius v kině Moskva, což je dnes Divadlo Za Branou) asi i následkem vlastních zábran velikánským košem od své lásky, "musel" na kole dojet k babičce. Dokonce jí ukázal fotky onoho děvčete, a to s vemlouvavou poznámkou, že jsou si (prý) trošku podobné. Co od báby čekal?
Schválení toho, aby nastoupil znovu do útoku na vyvolenou. Nedomyslel, že babička je zrovna čerstvá vdova a… A vůbec. Řekla prý: "Milej hochu. Ona taky zestárne. A kdybyste se po letech potkali, už ji nepoznáš." Další cituji přímo z knihy (str. 131), má to určitou výpovědní hodnotu: Nikdy později až dodneška jsem se necítil víc zklamaný. Na babičku jsem se dokonce hněval.
Někteří ani netuší, že cimrmanský herec, který pěkně zpívá a bere "u nich" všecky ženské role, je taky plodný spisovatel. A to je. Této knížce mj. předcházely svazky Když se dnes nevrátím (1964), Běží ježek alejí (1965), Poklesky rozverné snoubenky (2007), Pět nocí k úplňku (1990), Abeceda lásky (1995), Bdění ve zvěrokruhu (1999), Příliš mnoho pohřbů (2008), Bezdětný otec a syn (2010), Svědectví inspektora Toufara (2011), A jestli neumřel… (2013), Nedělňátko (2016), Monology k živým i mrtvým (2016), Nebožtík na rynku (2017), Skok sem, skok tam (2019) a Kopa sonetů (2022). Navíc je textař písní a píše pro rozhlas, kde mají "v záloze" mj. Čepelkovy hry Freony (1993) či Krejčí, švec a skřítkové (2011), a hodně tvořil také televizní hudební filmy, i když zprvu ve dvojce se Zdeňkem Svěrákem.
Například za herecké účasti Miloše Kopeckého, Václava Neckáře a Heleny Vondráčkové vznikl jeho a Svěrákův film Příliš krásná dívka.
Pak začal - obdobně jako se
Svěrákem - spolupracovat s Jiřím Šebánkem a napsali mj. filmy Parádní číslo nebo Škatule, škatule, hejbejte se. Ve druhém září jako pár Jiří Císler
a Laďka Kozderková. Se Šebánkem ale dali dohromady i - výborně obsazenou - komedii
pro kina Stůj, nebo se netrefím! (1997),
která je přesně ve stylu francouzských Sedmých
rot. Nejpodařenější film, na kterém se Čepelka kdy podílel (byť spoluautorem
je opět Zdeněk Svěrák) ovšem zůstává do posledního detailu promyšlená komedie Dveře (1976), ve které hrají Josef Kemr,
Lenka Kořínková, Petr Nárožný, Daniela Kolářová a (už zmiňovaný) Zdeněk Svěrák.
Což je všechno stará vesta, ale trošku
se to vymykalo době. Tím nejkurióznějším Čepelkovým dílem pak už zůstane písničkový
film (opět tvořený se Svěrákem) Muž,
který se spustil (1974). Zde se objevila "sama" Nataša Gollová a titul dílka
chápejme jak doslovně, tak přeneseně. Hrdina se jednak "spouští" s dívkou, kterou
miluje, a jednak se za milenkou reálně a kaskadérsky spouští do činžáku z (teprve
rozestavěného) Nuseláku, přičemž jedná po vzoru hrdiny fiktivního západního filmu
Říkali mu Pavouk. Nebylo tenkrát
(1972) patrně košer užít jako předlohy a symbolu hrdinu "prohnilých" Spojených
tátech Spidermana.
Aby to ale nepůsobilo, že u filmu nedokázal být MČ solitér. Zvládl to! Podle Jaroslava Haška napsal "pytláckou" komedii Historky z Ražické bašty,anebo stvořil sérii - často hudebních – pohádek; včetně adaptace bretaňské báchorky s rolemi pro Libuši Šafránkovou a Ladislava Mrkvičku Vojáček a dračí princezna. Jeho pohádkovými díly jsou i Zlatý náhrdelník, Tři princezny tanečnice, Dva Janové a ovečka anebo Sychravé království (kde mu hrají Michal Suchánek, Vladimír Dlouhý a Jiří Císler)…
Zmínil jsem výše zapomenutou televizní komedii Dveře… Snad ji přeceňuji. Ale jako literát a autor knih je Čepelka nedostižný. A která že jeho kniha je tedy asi zatím nejlepší? Ne asi, ale určitě ta hned první, kterou napsal ve třiceti sedmi letech a ve které zevrubně líčí milostný vztah očima dívky. Zevrubně a myslím, že mistrně. Knihu mám. On sám na ni v té novější vzpomíná až zbytečně skromě.
Miloň Čepelka: Letí to pamětí. Nakladatelství Čas. Řitka 2023. 144 stran.
Autor: Ivo Fencl