Největší záhady světa rozluštěny

Pojďme se společně podívat na kloub některým záhadám našeho světa v krátkém pojednání z rubriky SCI-FI QUEST

V nedávné době přišel americký týdeník Independent on Sunday se seznamem 47 největších a nevysvětlitelných záhad světa za posledních sto dvě stě let. Minulý týden proletěl seznam i českými médii a vzbudil takřka pozdvižení. I mě to nadzdvihlo. Vytípal jsem některé z webu Lajkit.cz, načež podotýkám, že je převzatý text v původním znění. Nejde mi o bagatelizování záhad, miluji záhady a rád jim věřím. Pojďme je spíš takříkajíc rozebrat.

3. V červenci roku 1975 srazil taxík v městě Hamilton na Bermudských ostrovech z mopedu Erskina Lawrence Ebbina a usmrtil ho. Byl to tentýž taxík s tímž řidičem a s tímž cestujícím, který stejným způsobem usmrtil v červenci roku 1974 Erskinova bratra Nevilla. Oběma bratrům bylo sedmnáct let, když zemřeli, a jezdili na mopedu toutéž ulicí.

Vzpomínáte na film Magnolia? Vyprávěli tam příhodu o zlodějích jménem Blue, Berry a Hill, jež (matně vzpomínám) kradli v ulici Blueberry Hill? To je sakra záhada! Jmenuji se Michal Březina a jednou jsem pil pivo Březňák v liberecké hospodě U Březňáka v Březinově ulici. Bylo to navíc v březnu! Jo, jsou kolem nás divy, které prostě nelze pochopit. Kde jsem se tam vzal? Co jsem tam dělal? Jak to, že se jmenuji stejně jako ta ulice? V případě onoho bermudského taxikáře, domnívám se, že mu bratři Ebbinové dlužili slušný obnos. Nejdříve se svým komplicem sejmul jednoho, a když nechtěl zaplatit ani ten druhý, dostal ho také. A přesně na tom stejném místě, jelikož jinde se to nehodilo. Nicméně, jednalo-li by se stále o vskutku bizarní náhodu, měli bratři Ebbinové setsakramenstkou smůlu a řidiče dodnes tahají po výsleších, jelikož je to přesně ten typ situací, o kterých platí axiom: to nevysvětlíš.

5. Prvním slavným "únosem lidí mimozemšťany" – byl údajný únos Betty a Barneye Hillových, k němuž došlo 19. Září 1961. Mnoho Američanů je přesvědčeno, že miliony jejich spoluobčanů byly dočasně uneseny mimozemšťany za účelem lékařských testů a rozmnožování. Je to kontroverzní téma: proč by se mimozemšťané například měli tak intenzivně soustřeďovat jen na Američany?

Stejnou otázku si pokládám i já. Proč mimozemšťané neunášejí třebas Vietnamce? Bojí se snad, že by jim na Tharassinu 3/b zlikvidovali oděvní průmysl? (vtip)

6. 28. Listopadu 1954 narazili Gustavo Gonzalez a José Ponce na předměstí Caracasu ve Venezuele na světélkující kotouč, stojící nad zemí. Gonzalese fyzickým útokem odmrštila na vzdálenost pěti metrů vlasatá kreatura, připomínající trpaslíka, jiná ho oslepila světelným paprskem. Ponce viděl dvě další kreatury, jak vylézají z křoví, sbírají hlínu a kamení a naskakují do létajícího kotouče. Oba muži byli podrobeni na několik dní lékařskému pozorování.

Stalo se to takhle. Gustavo a José pili už časného rána. K večeru už toho měli doslova plné sandály a tak se vydali na cestu ke svým domovům, do favely. Vrávoravé kroky a veselá nálada je svedly až ke kolotoči, toho času rozestaveného na náměstí v Caracasu. V tom se na ně vrhli dva zaměstnanci, bratři Armando a Carlos Garcíovi, přičemž jeden strčil do opilého Gonzalese a druhý zarputile svítil podroušenému Josému do očí baterkou. Přidali se i další kolotočáři, jímž se nakonec podařilo oba opilce odehnat metáním kamenů a kusů agáve. Oba opilci nakonec skončili na záchytné stanici, načež jim bylo po hysterickém líčení svého setkání s UFO diagnostikováno delirium tremens.

9. Slečna Anne Moberleyová, rektorka oxfordské koleje St Hugh's a ředitelka koleje slečna Eleanor Jordainová, byly během procházky ve Versailles údajně přeneseny 10. srpna 1901 do devadesátých let osmnáctého století a setkaly se tam se zahradníky v zelených uniformách a trojrohých kloboucích.

Myslím, že zde není třeba nic dodávat. Příběh o setkání se zahradníky se zvláštními klobouky je sám natolik bizarní, až je s podivem, že byl zařazen mezi nevysvětlitelné záhady. On není zahradník jako zahradník, že ano. Dnešní zahradník vás díky své "úrodě" dokáže přenést nejen do jiných časů, ale klidně i do jiných galaxií.

10. 15. dubna 1912 narazila loď Titanic na ledovec a potopila se, v románě Morgana Robertsona, Futility, Marnost, který vyšel roku 1898, narazila během své první plavby na ledovec a potopila se přibližně na stejném místě loď jménem Titan. V roce 1939 narazila na stejném místě, kde se potopil Titanic, na ledovec loď jménem Titanian a potopila se.

Ano, je celkem obvyklé dávat lodím určité názvy, které znějí podobně. Lodě Titan, Titanic a Titanian, plující severními moři, nemusí hned tvořit nevysvětlitelnou záhadu. I skutečnost, že všichni tři titánové ztroskotali. Na Labi jednou kotvily tři bárky a všechny se jmenovaly Olinka. Pravda, jedna se nejmenovala Olinka, nýbrž Olga. Večer se do kraje přihnala vichřice a všechny Olinky skončily na dně řeky. Psal o tom pouze regionální deník, snad se jednalo o kauzu pojistného podvodu, nevím přesně, soudničky nečtu. Ale žádná mezinárodní záhada, jde ovšem o prakticky stejnou náhodu. O stejnou náhodu, jako když tenkrát chlastal Březina Březňáka v Březinově ulici.

13. V roce 1935 zjistila paní Gertruda Smithová z města York v Pennsylvánii, že dokáže mentálně přimět své slepice, aby snášely vajíčka, na nichž byly obrázky, jako například slunečnice nebo její iniciály.

Ještě, že těm slepicím neukazovala leták z Lídlu. To by vysraly penál do školy, zahradní hadici a růžovou sovčílku, nebo co? Třináctka patří podle mého mezi největší záhady světa. A zároveň geniální návod, jak ušetřit čas s přípravou kraslic na Velikonoce.

16. Roy Cleveland Sullivan se narodil v roce 1912. Během 36 let, kdy pracoval jako zahradník v přírodním parku Sullivan ve Waynesbnoro ve státě Virginia, do něho sedmkrát udeřil blesk. V roce 1942 mu blesk zničil palec u nohy. V roce 1969 mu upálil obočí. V roce 1970 mu popálil rameno. V roce 1972 mu blesk zapálil vlasy. V srpnu 1973 jel autem, přičemž do něho udeřil blesk skrze klobouk, který měl na hlavě, zapálil mu zase vlasy, hodil ho tři metry ven z auta a shodil mu levou botu. V roce 1983 se Sullivan zastřelil.

Také vás napadlo to samé? Chudák Sullivanovic Roy. Nikdo mu neřekl, že má během divoké bouře odhodit železné předměty, nebo se nepřidržovat traktoru, a on to pokaždé pěkně na prudko schytal. Později se každý rok schovával před blesky pod osamělý strom… A pojišťovna mu nikdy nic nedala. V osmdesátém třetím už toho měl prostě plnou prdel. Ona i ta politická situace nebyla nejrůžovější, že? Každopádně, i já se připojuji a skutečně mi to přijde jako velká záhada, proč se ten nebožák zastřelil. Proč neběhal nahý s pozvednutou golfovou holí po Virginiijských stepích během nějaké prima červencové bouřky? Odejít z života se má stylově, no ne?

17. Nevysvětlitelná zmizení slavných lidí vytvořila celý samostatný spekulační průmysl. Labouristický poslanec Victor Grayson zmizel v roce 1920 během cesty vlakem z Liverpoolu do Hullu, plukovník Percy Fawcett byl naposledy viděn v roce 1925, když se vydal do amazonské džungle, jazzová hvězda Glen Miller zmizela během přeletu kanálu La Manche v roce 1944 a v roce 1974 zmizel britský lord Lucan. Nejpodivnějším případem zmizení je ale zmizení Ambrose Bierceho, amerického satirika, který psal o záhadných zmizeních. Zmizel ve věku více než 70 let v Mexiku v roce 1913.

Je to vskutku zapeklitá věc. Často zmizí spousta lidí. Jednou zmizela i moje teta Miluška a já zůstal sám na nádraží. Psal o tom někdo? Ne! Zmizela už spousta lidí, někdy se zase vrátili, jindy bylo proplaceno výkupné a jindy zůstalo jejich zmizení nedořešené. Slavní lidé jsou na očích, o jejich zmizení se i dobře píše. Navíc bych řekl, že známá osobnost, o které se nadto hodně píše, má důvod k zmizení větší, než obyčejný člověk, jakým třebas byla moje teta Miluška. Ufoni, vy hajzli, vraťte mi Milušku!

18. 2. dubna 1968 se začala objevovat Panna Maria na střeše koptického kostela na káhirském předměstí Zaitoun. Zjevení pokračovala až do roku 1971 a odhaduje se, že je vidělo více než milion lidí. Bylo to vyfotografováno, ale fotografie jsou nejednoznačné a nafilmováno to nebylo.

Mně osobně spíš přijde velkou záhadou, proč v Káhiře předloni zakázali stavět sněhuláky. Tedy, prý proto, že zpodobňují proroka Mohameda, což je obecně zakázáno, nesmí se ani nakreslit na papyrus, na nic. Je to záhada. Vypadal ten prorok jako sněhulák? Padá v Káhiře sníh? A co Jan Tleskač?

25. 5. června 1932 si hrála čtyřletá Svanhilda Hansenová v norské vesnici Leka nedaleko Trondheimu. Chytil ji velký orel a odnesl ji na vzdálenost asi dvou kilometrů a tam ji pustil na vysoký útes. Vesničané ji nalezli nezraněnou, jak spí, jen s několika šrámy.

Jak praví dávná legenda, s každým příchodem Ódinova syna Thóra, přiletěl i statný orel. Existuje domněnka, že nebohou dívku sebral právě on, aby udělal Thórovi radost, ten však zjistil, že je příliš mladá a s orlem pak několik let nepromluvil ani slovo. Proběhlo to zhruba takhle: Hele, Orel, nebuď labuť a sežeň mi nějakou holku, vezmi to přes Norsko. Božský Thóre, a jak má asi vypadat? Jak asi? Jako Norka, ne? O hodinu později. Ty vole, Orel, ty seš úplně blbej, ne? Já nemyslel čtyřletou holku, teď jsi mě fakt nasral!

31. V roce 1966 byl vyfotografován u osady Tully v Austrálii první "otisk létajícího talíře", kruhovitý tvar stlačené vegetace. Celá řada takových otisků předcházela velkému množství těchto otisků v obilí v Británi v sedmdesátých letech. Objektivní pozorovatelé jsou přesvědčeni, že většina těchto kruhů je vyrobena lidmi, ale zůstává stále minimální procento, které je nevysvětlitelné.

Představte si, že jste majiteli sofistikovaného létajícího zařízení a hodláte blíže prozkoumat planetu očividně obydlenou inteligentním životem. Už z exosféry navštívené oběžnice vidíte kresby měst, případně velké stavby, kličkujete mezi družicemi... Ok, máte? A teď vám jde o sběr vzorků půdy, o nic jiného – což je samo o sobě dosti divné, ale budiž. Samozřejmě si vyberete odlehlé místo, nefláknete to přímo na Trafalgar Square, že? Tam moc hlíny ani neseberete. Máte? Dobře. Vybrali jsme společně odlehlou krajinu, kousek za Kounovicemi, kde je jen jakési silo a stovky akrů řepky. Ha, úrodná půda, to budou panečku vzorky, tak rychle dolů, než nás někdo odhalí, je to naše super tajná mise! Vzorky máte, tradá zpátky do kosmu. Že byl váš plán dokonalý? Kdepak, udělali jste chybu, zůstalo po vás pole udupané jako hovado. Teď už je pozdě bycha honit, pokud jste se svým natolik sofistikovaným strojem nemohli alespoň levitovat tři metry nad zemí, nebo jste zapomněli přimontovat tři blbý nožičky na podvozek. Jste odhaleni. Ale naštěstí přijde někdo s teorií, že si ty kruhy v obilí udělali místní sami, aby měli pozornost a vymámili prachy z banky za zničenou úrodu.

32. Za posledních dvacet let jsou mezi zemědělci v Americe předmětem velkého množství spekulací případy zohavování dobytka - byly zaznamenány stovky těchto bizarních incidentů, kdy byla z těl dobytčat odčerpána krev, našly se na nich zjevně chirurgické řezné rány, chyběly zvířatům orgány a kolem incidentů nebyly žádné stopy.

Podobně jako v předchozím případě, postupujete přesně podle manuálu. Tentokrát jako správný zvídavý mimozemšťan máte zjistit bližší informace o pozemské civilizaci. Tak co uděláte? Vrátíte se za Kounovice a vysajete všechny krávy z pole pana Pazderníka? No, velitel vás nepochválí a na Zemi vyvoláte pěkný poprask. Pořád ale vyvstává otázka, proč to do psích kšand děláte? Nenabízí se raději svést zohavování i únosy dobytka na něco jiného, než na přitroublé mimozemšťany, kteří se ostýchají kontaktovat lidi, nebo naopak, chtějí a tak jim proto mrzačí krávy? Celé je to postavené na hlavu a mimozemšťanům, třímajících v ruce úžasná zařízení pro intergalaktické cesty, to dělá jen špatné jméno.

34. Zpravodajství britské komerční televize ITN v regionu Southern Television bylo 26. listopadu 1977 přerušeno pomalým, hlubokým hlasem "Asterona z mezigalaktické mise". "Všechny vaše zlovolné zbraně musejí být zničeny," řekl hlas. Zřejmě to byl něčí vtip, ale pachatel nebyl nikdy nalezen.

No, zřejmě to byl něčí vtip. Ale dovedu si představit, jak kapitán Asteron z mezigalaktické mise (vyslané například z galaxie Dwingeloo, tudíž mající za sebou vskutku řáckou vzdálenost), začal na stará kolena, hned jak ho vykoupali z gelu obsaženého v jeho hybernační komoře, šprtat angličtinu z kapesního vydání knihy Angličtina pro začátečníky, kterou kdovíodkud sebrali, zatímco jeho druhý důstojník narychlo flikoval plán, jak se nabourat do televizního vysílání tak, aby to viděli diváci v jakémsi regionu Southern Television. Úplně na závěr se celá posádka mezigalaktické mise zaradovala, jak je skvělé, že připluli v době, kdy už máme alespoň televize, jelikož se ani jednomu nechtělo učit runové písmo a pak to pracně tesat do šutráků v okruhu stovky kilometrů.

36. V březnu 1978 utrpěla ukrajinská řidička jeřábu Julia Vorobjeva elektrický šok 398 voltů a byla prohlášena za mrtvou. Přišla k sobě o dva dny později během pitvy, šest měsíců poté nespala, pak usnula. Když se probudila, tvrdila, že vidí skrze lidi a byla zaměstnána v nemocnici v Doněcku, kde diagnostikovala vzácné nemoci. Udělala dojem na jednoho lékaře, jemuž sdělila, že na jedno ucho slyší lépe než na druhé a že má jedno oko slabší než jiné. Správně informovala reportéra z deníku Izvěstija, co měl ten den k obědu.

Ruský čelověk vyderžáje mnogo, mnogo! Knihu o Vorobjevové bych četl jistě s větším nadšením, než to existencionální sci-fi o Maresjevovi.

40. Isidor Fink, majitel prádelny, byl nalezen 9. března 1929 mrtvý s několika střelnými ranami, v místnosti, která byla zamčena zevnitř. Bylo slyšet výkřiky a rány, nikoliv však výstřely. Nic nebylo ukradeno.

Nakonec stejně za to zabásli univerzálního dědice Efraima Finka. A v šuplíku jeho nočního stolku našli tlumič i pistoli.

42. Za druhé světové války byl zaznamenán nejpodivnější případ syndromu cizího přízvuku. Jedna Norka, kterou zasáhl do hlavy během německého náletu kus šrapnelu, upadla do komatu a když se probudila, začala mluvit s německým přízvukem, v důsledku čehož byla ostrakizována sousedy.

Tento případ úzce souvisí s již uvedeným rozhovorem Thora se svým nezbedným orlem, tedy dalším jeho fiaskem a zbytečnou cestou na Asgard.

44. Farmář Heino Seppi řezal ve Finsku v lesích Yrijo Kanto v regionu Palloneva v říjnu 1969 dřevo. Když rozřezal kus kmene osiky, zjistil, že je vnitřek shnilý a uprostřed je asi čtyřicet centimetrů velká sušená ryba. Nebylo jasné, jak se tam ta ryba dostala.

Jak asi? Prostě si myslela, že je bobr, jenže za krátkou chvíli chcípla, aniž by si vůbec uvědomila svůj fatální omyl. Nakonec do stromku úplně zarostla, zahryznuta pevně uvnitř kmene. Spíš je mi záhadou, jak vůbec k té osice v takové zimě tenkrát ta ryba došla.

45. Dilys Cantové se v Durhamu v roce 1975 opakovaně nepodařilo zaparkovat automobil na prázdné místo. Zdálo se, že automobil naráží na překážku, přitom na parkovacím místě nebylo nic vidět. Její dcera a dva další motoristé také nemohli na témže místě zaparkovat, zdálo se, že ho ochraňuje "neviditelné pole".

Nakonec nikdo nevěděl, co s tou přejetou paní, napletenou pod koly vozu, mají dělat, tak si řekli, že ji spálí a hodili ji do kopřiv. Když dorazila durhamská policie, Cantová s dalšími vlasatými motoristy na parkovišti prostě vylíčila, že narazila do takzvaného neviditelného pole. Policisté nejednoznačné vysvětlení akceptovali, jelikož byli jinak celkem zavaleni prací na represích vůči podobně věčně "zčouzené" květinové omladině a promptně se vzdálili vstříc svým dalším úkolům v boji proti halucinačním výpovědím.

Nad tématy se zamýšlel Michal Březina