O přátelství, lásce a předsudcích s Theo Addairem

V pořadí třetí rozhovor třetího kola vaniláckých rozhovorů je s mladým autorem píšícím pod pseudonymem Theodoric F. Addair.

Nevadí, když tě budu oslovovat jako Theo, že ne? Pane Addair mi přijde poněkud drsné.
Oslovení pane Addair ve mně budí dojem, že mám průšvih. Theo bude fajn.

Ok, takže, pane Addair, nejprve ses vřítil na pulty knihkupců s knihami s tzv. BTGL tématikou, ale (sic!) jsi přesedlal na fantasy a u Laseru zdárně vydal román Ve stínu oskeruše. Mimochodem parádní obal, to ti musel vytvořit nějaký strašný borec, ne?
Nelov komplimenty, já bych čtenářům i bez toho prozradil, že ty boží obálky obou Oskeruší jsi dělal ty!

Jinak obvykle se říká LGBT. Navíc knihu Ve stínu oskeruše jsem začal psát jako první, ale protože jsem se s ní moc páral, nakonec vyšla jako třetí.

No a o čem v kostce pojednává Ve stínu oskeruše, s podnadpisem Na konci světa?
Odpovídat na otázku "o čem je tvoje knížka" mi vždycky připadá snad ještě těžší než tu knížku napsat. No, záleží, jak malá musí ta kostka být. V maličké kostce – o přátelství, lásce, předsudcích, ekologii a o vyvoleném, který neví, k čemu byl vlastně vyvolený, dokud není pozdě.

Právě spatřilo světlo světa druhé pokračování s podnázvem Čtyřměstí. Dočkáme se završení eskapád hrdinů, nebo dojde na jakási zadní vrátka k případnému třetímu dílu? Jestli nechceš prozradit, klidně napiš, jaké je tvé oblíbené jídlo, film nebo pití. I to fanoušky jistě potěší. 
Čtyřměstí je opravdu završením a zakončením příběhu. Nicméně ještě letos mám v plánu začít postupně zveřejňovat online takový bonusový díl, dalo by se říct prequel k celé Oskeruši, protože se příběhem vine spousta náznaků a drobných odkazů na minulost, které jsou i z důvodu rozsahu knih omezené na to nejnutnější, co čtenář potřebuje vědět, aby nekoukal jak veka z tašky. Prequel s názvem Sen o oskeruši začíná krátce před narozením hlavních hrdinů a v rámci svého příběhu nabídne právě i nejeden "aha-moment" čtenářům obou oficiálních dílů.
TL;DR: Mám rád kafe a colu.

Oskeruše je napsaná velmi citlivě, s důrazem na jazyk, a abych tak řekl, příjemně, to za mě – ale jak ti to chválí ostatní čtenáři?
Děkuju! Reakce převažují pozitivní, pokud se opakuje nějaká výhrada, zní vesměs "čte se to hezky, ale je to málo akční". To nemůžu popřít. Čtenáři, který má chuť na řinčení zbraní nebo skřetí armády, asi knížka nepadne do noty. Minimálně stejný důraz jako na příběh klade na samotné postavy a dynamiku mezi nimi. Myslím, že si ji užijí spíš mladší čtenáři nebo relativní nováčci žánru, případně ti, jejichž čtenářský repertoár zahrnuje fantastiku i contemporary.

Máš teď něco rozdělaného? Hodláš třeba zacílit na skrovnou skupinu příznivců neviditelného růžového jednorožce, nebo zpět k GTBL tématice, anebo ještě nějaké další fantasy?
Nerouhej se! Rozsah kultu neviditelného růžového jednorožce by tě ještě mohl nemile překvapit. A říká se LG… ále, to máš fuk. Ve skutečnosti mám teď rozdělané dva rukopisy, jeden je young adult fantasy – ta je skoro hotová a je tam všechno, škola, mrtvola, záhada z minulosti, to chceš; jenom doufám, že se mi povede sehnat zase nějakýho strašnýho borce na obálku. A ten druhý je návrat k LGBT contemporary. Dál se uvidí, zatím nehodlám věšet klávesnici na hřebík a nějaký ten nápad ještě v poznámkách mám.

Jak prožíváš setkání se svými fanoušky a fanynkami? Trauma, euforie?
Euforické trauma. Já jsem celkově dost introvertní člověk a živých lidí se bojím, zvlášť ve větších koncentracích. Před pár lety mi dobré duše tvrdily, že se to poddá, nervy opadnou, že si na to zvyknu. No, zatím se tak nestalo a setkání s mými čtenáři mi pořád přináší stejnou směsici nadšení a zděšení jako ze začátku. Ale stojí to za to.

Kde se vidíš za dvacet let?
Ideálně u počítače, kde píšu další z knížek, které čtenáře pořád ještě baví.

Kde ses inspiroval ke svému pseudonymu?
Kdysi jsem hrál online textové rpg ze světa Harryho Pottera, kde jsem si musel vymyslet britskou postavu. Za těch pár let, co jsem za ni hrál, jsem si na to jméno zvykl, a ačkoli s postavou jsem se musel zejména z časových důvodů rozloučit, jméno jsem si nechal.

Se kterou světovou nežijící literární osobností bys nejraději zašel na pohárek banánového daiquiri?
S Jamesem Thurberem. Rád bych poznal fascinující mysl za Třinácterými hodinami. Klidně bych kvůli tomu celou schůzku proseděl v dřepenidle bez opřenidla.

Díky za rozhovor a ještě tě závěrem poprosím o vzkaz spoře oděným čtenářům skvělého světa Vanili.cz
Taky děkuju a čtenářům chci vzkázat, že velmi schvaluju jejich priority. Rozhodně je daleko rozumnější spořit na oblečení než kupříkladu na knihách.

- - -

S Theodorem porozprávěl Michal Březina