Recenze filmu Godzilla x Kong: Nové impérium

Po druhé části Záhady Blair Witch, vzniknuvší roku 2016, a dalších bijácích režíroval Adam Wingard (*1982) už podruhé snímek o Godzille a Kongovi. Prvotní cílovou skupinou jsou tu děti, ale zkusme analyzovat, co zaujme takového dospěláka, co ztratil dětskou vnímavost.

Především vsazení monster do notoricky známých a populárních destinací celého světa, jak na tom stavějí bondovky; a necháte-li potvory, aby se vzájemně třískaly pouze v sobě přirozeném prostředí, absentuje kontrast. Vůkol jen džungle, fantastické vše. Lepší je proto Godzilla usínající v klubku uvnitř pravého Kolosea: vau. Když pak procitá, napjatý jsem čekal, zda to Koloseum Italům i rozmlátí. Zlikvidovala jen kousek, a to ještě nevědomky.

Tolik menu pro římské patrioty, ani Španělé ale v Hollywoodu nepřijdou zkrátka a konkrétně dojde na Cádiz (v Andalusii), nejstarší stojící město v celé jihozápadní Evropě. Má snad být zničeno? Nepovím, ale současně jde o přístav; i měl jsem jako divák dopředu myslící (ale já v kině dopředu ze zásady nespekuluji) předpokládat, že zkáza přijde z mořských vln…

Nikdy bych nechtěl, dodám - a brr, pracovat v některé ze všech těch (bokem) demolovaných budov. Ono sice soptícím monstrům vůbec nejde o nás-mravence, ale známo, že to mravenci odnesou všude, pokaždé, bezohledně a v každém měřítku. Náš film výjimkou není. Ale stvůry se, chválabohu, rubají spíš mezi sebou, a tak se stala devastace krásných destinací pouze jejich vedlejšákem.

Jsme na vše zvyklí z mnoha filmů, ale přesto Wingard přichází s esy, která sotva který režisér už tasil z paklíku. Přímo u egyptských pyramid proběhne "řežba", během níž potvory (za obří paniky v Káhiře) jen tak mimochodně rozflákají prvý div světa: a pyramidy se nesypou jako stavby z lega, sypou se snáz.

Podobné anekdoty v kině vítám, i připravilo mi zklamání zde přítomné godzillí "dobytí" Gibraltaru. Spalující žár chrlící a mocně přitom k zenitu troubící a mordu zdvíhající drak sice leze jako ropucha po ikonické Skále a my pak zahlédneme při úpatí letiště, ale celkem se jedná jen o pár vteřin filmu; škoda.

Z dalších lokací jmenujme Barbados, kde je vstupní koridor do duté země, ale co tady opravdu ještě nebylo, je finální souboj gigantů v Riu, utkání částečně nahlížené z výšin a přes ramena známě upažujícího Krista; a kdo mávne rukou, asi má vyoperovaná čidla úžasu. Tipněte: složí titáni - jen tak bokem - i Ježíšovu sochu? Co myslíte?

I kdyby blbli v tomto filmu jen Kong a Godzilla, stačilo by. Ale monster musí být nasypáno a obzvlášť ohavným je Mothra alias rádoby přátelská obří můra ze stejnojmenného filmu, ve kterém Tokio ohrožovala už počátkem let šedesátých. Zhruba ve stejném čase vzniká i první film, kde se setká Godzilla prvně s King Kongem. Trikově se ještě pracovalo na jiném levelu, ale jako nostalgická kuriozita tyto staré japonské bijáky fungují i po šedesáti rocích. A Godzilla, osvobozená z ledovce po nárazu ponorky, pustoší známý ostrov Hokkaido, zatímco lidstvo lamentuje a láme si chvíli hlavu, jak ji zklidnit. Až pak jat - a do Japonska dopraven - King Kong. Úspěšně to tenkrát Godzille natřel.

Taky ve zbrusu novém spektáklu máme čas Konga sledovat a brzy pochopíme, že není hračička. Vyřídí obrovského, ozubeného mořského hada, a pochutnává si na kusech jeho těla. Scéna je sice stylizovaná tak, že se blíží kýči, ale jinak je všecko věrohodné. I mimika.

Ne že by nebyla i u Godzilly a dalších potvor, ale především se tvůrci vyřádili na opičáckých obyvatelích podzemí a Kongovi. Vzorkem jejich umu je krátká, propracovaná scéna, kde Kong zbystří surovost otrokáře vůči otrokovi a zastane se utlačeného, aby podstoupil výměnu názorů s otrokářem, ukončenou ranou pěstí. Podáno je to zhuštěně, fakticky jako v animáku, a taky této sekvenci hrozí, že bude označena za pouhou kolekci klišé. Snad. Ale tvůrci by veškerá svá klišé nepochybně označili za záměr, a kdo ví, možná by přitáhli i s pojmem camp.

Onu šanci jim neberme. Ale za hranicí je pilot, jehož v sekundě slupne masožravý strom. Než se to semele, chlapík je diváctvu natolik znechucen, až ho následkem toho nelitujete. Ani tu vteřinu. Ano, jen film, řekne se; ale snáz by se podobné momenty daly vydržet, kdyby sem tam "uhynul" i klaďas. Ale jsou asi nesmrtelní a zvesela dál tančí na žhavém uhlí za zvuků soundtracku. Viz jen postava veterináře, který trhá Kongovi zub a žertem se srovná s doktorem Dolittlem. Navíc…

Během demolice všech těch měst musí přece umírat lidé nejméně po desítkách. Nikde to není (jistěže kvůli přístupnosti) ani naznačeno, a tak sledujeme korektní, pokrytecký trapas. Dětem, které jsou chráněny, to přitom "docvakne" jako prvním. V některých jiných filmech je aspoň zdůrazněna proběhnuvší evakuace a jistě, probíhá vždy nevěrohodně svižně, ale zde, v našem snímku se s tím přestali párat. Slůvko "evakuujme" ani nepadne a ani by se to stihnout nedalo. Capacabana je v jedné chvíli v pohodě a pět sekund poté propukne peklo. Nacházíme se ostatně ve světě, kde lidstvo pochopilo, že je (ten) Godzilla v jádru hodný, a tak se dobrák v klidu brodí Tiberou uvnitř Říma a likviduje mosty.

Jakousi protiváhou žhavého Godzilly, i když posléze spolupracující, je bílý drak Shimo, který otevře chřtán a dýchá - a jste kusy ledu.

Připomíná mi to, že je zde přece ještě jedna neměstská lokace, co zůstává působivá. Arktida.

Kousek děje je zapuštěn mezi kry - a bestie fungují velmi efektně a zvláště v tomto bělostném prostoru. I když okolo nemají padající mrakodrapy. Projede vámi až hrůza, anebo ozvuk filmové Věci. Kontrast mrazivé běloby s chrliči "opravdivé", žhavé zkázy je čímsi totální, ale také ideální.

Aby měly veškeré boje příčinu, je tu i nejúhlavnější z monster Scar King. Terorizuje civilizaci nitra Země a je třeba ji osvobodit. Film stačí i vědeckofantaskně vysvětlit prehistorii universa, a tak zvíme, že v pradávnu proběhla veliká bitva monster, v níž se rozhodlo, na které bude kdo straně. A lidé?

V podobných filmech jsou teprve druhotní. Zde nicméně funguje jisté domorodé děvče jménem Iwi, které jako jediné přežilo Ostrov lebek, kde Kong vegetoval původně. Ta dívka, nyní vychovávaná vědkyní (a hlavní hrdinkou filmu), sice vůbec nemluví, ale zůstává ve svém nitru oddána Kongovi. Přijímá taky telepatické volání o pomoc, následkem čehož ve škole generuje zvláštní kresby. Lavice utrpí! Ale to, že se nejednalo pouze o sny, se ukáže.

Film je, ano, dětinský a megalomanský, ale skutečně záměrně; nečertěme se. Zvažován byl původně název Kongův syn, protože studio Legendary vlastnilo práva na King Konga pouze do roku 2020, ale japonská společnost "Toho" nárok prodloužila.

Jistě. Z podobných katastrofických ne-hororů si lze střílet, ale nejméně mně aktuální universum hodně asociuje svět románů Edgara Rice Burroughse, kterým se nikdy nevysmívám. Náš film nás tak vhodí až do srdce opího společenstva - a zrovna tak pronikáme k biotopu uvnitř zeměkoule, ve kterém krákavě poletují příbuzní pterodaktylů a pteranodonů. Přesně to ještě fantastickému filmu chybělo.

Godzilla x Kong: Nové impérium. Režie Adam Wingard. Hrají Rebecca Hall a další. USA 2024. 114 minut.

Ivo Fencl