Recenze knihy Orwellovské reminiscence

Benjamin Kuras, Alexandr Tomský a řada dalších autorů i autorek se potkávají ve stostránkové knize Orwellovské reminiscence vydané koncem minulého roku nakladatelstvím Pro libris v Plzni. Podnětem pro vznik sborníku byla říjnová konference v Polanově síni pořádaná Knihovnou města Plzně, spolkem Svatopluk, spolkem Pro libris, Střediskem západočeských spisovatelů, Kruhem přátel knižní kultury a Divadlem Alfa.

Do knihy se sice nedostalo zahájení ředitelky KMP Heleny Šlesingerové a úvodní slovo poslankyně Ivany Mádlové, zato disponuje ilustracemi Stanislava Bukovského, a to převzatými přímo z - paralelně s konferencí probíhající - výstavy Farma zvířat. A Divadlo Alfa si program vylepšilo představením ALFA farma.

Vedle úvodního textu Jana Kumpery (kterýžto historik také vydává rozšířenou verzi svého díla o Komenském) Od utopií k dystopiím aneb Dlouhá cesta od Mora, Bacona a Komenského přes Verna k Huxleymu a Orwellovi lze v naší publikaci rovněž číst Kurasovu úvahu Od orwellizace k diverzitokracii.

Její autor se vrací přesně dvacet let zpátky, a totiž do roku 2004 a do vlastní knihy Sekl se Orwell o dvacet let? 

Kuras připomíná tamní "desatero" oborů lidské činnosti, ve kterých nás už-už dohání "plíživá orwellizace", a jsou to - jeho slovníkem - kontextuální trivializace, kulturní warholizace , hodnotová postmodernizace, významová lingvinizace, právní saltomortalizaceJ, sociální inspektorizace, pouliční kamerizace, instituční vydřidušizace, ústavní vandalizace a ekonomická globalizace.

"Trivializací a ztrátou kontextu se to pokaždé rozbíhá," pokračuje Kuras. "A významy se mohou měnit natolik, že takový Biden může označit za porušení svobody projevu floridský zákon zakazující cenzuru. A říct (byť to, uznávám, zřejmě byl pokus o vtip): "My, demokraté, dáme přednost pravdě před fakty."

Warholizací míní Kuras vše, co plyne z jeho názoru na Andy Warhola, kterého vnímá jako podvodníka a mj. zdatného plagiátora fotografií Marilyn Monroe. I plechovek s Campbellovou polévkou. 

A původce věty "umění je, co vám projde". Byť i zde BK uzná, že to Warhol také řekl jako fór; nicméně to nemění nic na tom, že otevřel dveře "šmejdu".

Ale ano, už měl předchůdce (a částečně třeba Duchampa), ale ty má každý - a Warholovy dveře už získaly velikost vrat od hangáru, aby - do jisté míry (ač o tom lze diskutovat) - napadl i obecné standardy slušnosti.

Nedávno zesnulý britský historik Paul Johnson, mj. autor známé kritické knihy Intelektuálové, častoval "warholistickou" tvorbu (a ještě víc její Británií subvencovanou administrativu) slovy umělecký stalinismus.

Benjamin Kuras ještě pokračuje, před dvaceti roky věru nezakrněl a má teď v hledáčku minimálně dalších deset orwellizací. Mj. politickou korektnost, genderizaci, dehistorizaci, green-dealizaci a great-resetizaci. Jak varuje, nejedná se tu o útok na demokracii, ale na civilizaci; a je veden prostřednictvím diverzitokracie.

Právě ona člení a napůl rozsekává společnost podle šablony Karla Marxe a máme tak ohrožované (takže hodné ochrany) kontra ostatní podezřelé (alias ohrožující). Je místné tyto zneškodniti. Či alespoň převychovati. Léčiti. To vše po dobrém?

Po zlém? Ono se někdy už nepozná, kde dobro končí. Hlavní nakonec bude zjištění, že by se i sám Orwell podivil. Aby taky ne. Vyčleněné diverzity se staly "preferovanou a normativní většinou", zatímco nediversifikovaný zbytek = menšině (alias zavrženým).

Saša Tomský se účastnil i závěrečné diskuse v Polanově síni, která je ve sborníku rovněž přetištěna; ale jinak publikace končí právě jeho příspěvkem. Ten zdůrazňuje, že román 1984 je daleko menší abstrakcí než Zamjatinovo My. Ale jako značně abstraktní bere Tomský dokonce dílo A. Huxleyho, které jinak mnozí kladou - co do schopnosti odhadnout budoucí - ještě před Orwella.

Tomský se odvolává na Karla Poppera a srovná 1984 s obdobným dílem Platónovým. Práce Platóna a Orwella vnímá dokonce jako "dvojčata". Taky v Platónově dystopii se povolují jen mravoučné pohádky, zatímco humor, ten je odhalen coby lenošivý podvraceč pořádku. A kdo četl 1984, ví, že zdejší Ministerstvo pravdy rovnou zadalo práce na přepsání veškeré literatury, což má být hotovo roku 2050.

Bradbury to viděl ve svém slavném románu o spalovačích-hasičích ještě dramatičtěji a Tomský doslova říká: Orwell nás fascinuje termíny, jež vylepšují leninský ideologický jazyk. S jeho pomocí stát kontroluje myšlení. Mj. jde o though police (ideopolicii), novořeč, doublethink, prolefeed (proletářskou kulturu), blackwhite (černoběl) a o myšlenkový zločin (crimethink).

Po vítězství liberalismu ve studené válce se od počátku tisíciletí prosazuje na Západě spontánní hnutí za společenskou spravedlnost (DEI – diverzity, equity, inclusion), ale již předtím (celá desetiletí) se tahle neomarxistická ideologie klubala na humanitních fakultách amerických univerzit. Nejméně jedno má společné s Orwellovou dystopií, inspirovanou Koestlerovou Nocí o polednách. Cenzuruje myšlení. Orwell poznal totalitu jako nátlak státu shora proti většině. Masovému hnutí zdola - za podobný režim útlaku - by se proto jistě divil. A koneckonců, dnes chtějí zakázat i toho Orwella. V Británii je na ministerském seznamu nedoporučené literatury.

Orwellovské reminiscence. Sborník příspěvků z oborové konference. V Pro libris vydala Knihovna města Plzně, 2023.

Autor: Ivo Fencl