Recenze knihy Trnitá cesta: Gustav Meyrink a Praha

Kdo se zajímá o (německy píšícího) Gustava Meyrinka (1868-1932), jehož nejslavnější román je Golem, asi zná knihu D. Ž. Bora (Ladislava Zadrobílka) Bdělost, toť vše! (2002).

Možná i práci Františka Ročka Gustav Meyrink - mystik (2013). Anebo něco četl německy. Ale pozor, nyní vyšel skvělý doplněk věci. A česky. Knížka Milana Koláře, která nahlíží do raných let theosofa. Jmenuje se Trnitá cesta a má podtitul Gustav Meyrink a Praha.

Bohužel/bohudík i rozmaže některé iluze, které jste si - třeba - o pověstném mystikovi udělali.

A nejinak to, řekl bych, chodí. Málo informací = ideál.

Více (možná až příliš) = mírné i větší rozčarování.

Jenže to mluvím o člověku. Ne o literárním díle. A třeba si uvědomit, že na tom díle se japnými i nejapnými výzkumy v osobní historii nezmění ani čárka. Nebo změní? Ne. A Golem zůstane stále stejně poutavý.

Jestliže někoho příliš nebavil (Pavel Juráček), lze to chápat, ale vždy jen s tím, že Meyrink zase nejspíš ani kapánek nerozuměl bankovnictví - a jen si na burziána dandyovsky hrál.

Co víc, Milan Kolář musí naznačit, že GM dlouho ani nechtěl být spisovatelem. Prodával už povídky, ale snil jiným směrem a nadále se za spisovatele nepovažoval. Necítil se jím a já znám lidi, kteří obdivují vůli. Tvůrce pojme ROZHODNUTÍ tvořit, inu, a tak obdivujeme, že "makal". Výsledkem může být bestseller. Částečně vypočítaný - a nic proti tomu, klobouk dolů, nicméně Meyrink byl takřka opakem toho přístupu.

Že napsal, co napsal, se mu "stalo". Jistěže vyvinul volní úsilí, ale měl o životě jiné představy dokonce ještě před 120 roky, kdy navždy opouštěl inspirující Prahu (1904).

A Trnitá cesta předvádí, že si Meyrink snad chtěl určitými duchovními cvičeními prvořadě pomoct od finančních starostí; o to mu šlo. 

I Kolář, stejně jako my, nicméně váhá a visí zde otázky. Skutečně mohl Gustav Meyrink čemusi podobnému věřit? Byl tak naivní?

Milan Kolář editoval už s panem Zadrobílkem, bohužel dnes zesnulým, objemnou knihu Meyrinkových textů Nevědět nic, moci vše (2003). Aktuálně vydaná práce není tím pádem až takovým překvapením a spíše se lze podivit, že ji autor vysílá na trh teprve po dvaceti letech.

Ještě jeden moment jeho sondy do pražských časů Meyrinkových mě zaujal.

Odchod z města, které někteří chápou jako místo na PRAHU PŘED JINÝM PROSTOREM, se takřka kryje se smrtí jeho velice dobrého přítele Aloise Mailändera (1843-1905).

Tento muž odešel také, i když asi rok poté. Odešel na věčnost. Kým Meyrinkovi vlastně byl?

Každopádně stál v čele tzv. Bratrského domova a stal se dlouholetým Meyrinkovým učitelem ve věcech duchovních. Bohužel se nedochoval ani jediný z dopisů, jež mu Meyrink z Prahy zasílal; ale známe dopisy jeho, dopisy budoucímu spisovateli - s jeho pokyny ke cvičením.

Vliv tu byl - a nakonec je to podobné jako často. Lidé, kteří neznají detaily, si kdovíproč nejraději představují, že "cosi velkého" vždy vzniká pod vlivem doby, měst a nepřeberného množství lidí. Může to být někdy pravda, ale vzpomínám si, jak - svého času - doplňoval Ondřej Neff jistou knihu pojednávající o vývoji moderní české science fiction.

Aniž si při doplňování cokoli vymýšlel, zničehonic bylo vidět, že existovala jen poměrně úzká skupina autorů a nadšenců a redaktorů a fanoušků. Ne moře hlav. A zrovna tak theosof Meyrink nestál na ramenou jakéhosi davu theosofů-radilů, ale v podstatě mu osobněji radil jen Mailänder. Tečka.

Gustav Meyrink, jak známo, v mládí zbankrotoval. Ale nad knihou páně Kolářovou si po právu kladu otázku, zda tento bankrot nečekal již od začátku a zda s ním až bohémsky nepočítal. Že je to blbost? Burzovní spekulace mu vlastní nebyly a neměl podobný svět vůbec v krvi. To ani mnohý jiný chlapík na burze nemá, avšak ví, že se tedy musí učit. Meyrink se neučil. On duchovně cvičil. A zdá se, že se nedokázal donutit ke "studiu" toho, co zvládá dobrý spekulant.

Dopisy páně Mailänderovi nejsou ale taky žádný recept kouzelníka - a i to musel Meyrink přece pochopit! Jsou dnes uloženy v Bavorské státní knihovně, nicméně dostupné i digitálně, roku 2020 dokonce vyšly knižně! A roku 2022 byly přeloženy do češtiny! Navíc… Sám Gustav Meyrink píše o svém příteli v poměrně známé práci Proměna krve.

Naštěstí přináší Milan Kolář taky informace úplně pragmatické. Vede nás pomalu jako turisty konkrétními pražskými bydlišti GM - a roku 1884, kdy spatřil Matku měst prvně, žil postupně na rohu Růžové a Olivovy, pak na rohu Štěpánské a Řeznické (do srpna) a konečně v Jindřišské 22.

Tam vydržel až do roku 1889. Následovaly tři a půl roku života na Národní třídě (1889-1893), i když opět na rohu (s Voršilskou), a dlouhý čas v třetím patře na Janáčkově nábřeží (1893-1901), to už s první manželkou Hedwigou. V letech 1901-1902 žil v Novomlýnské 5, v letech 1902-1903 v Bělehradské, nu, a poslední z osmi jeho pražských adres byla U Rajské zahrady (do 23. března 1904). Tyto názvy jsou ale dnešní - a kupř. Národní byla tehdy Ferdinandovou…

A Milan Kolář ještě k tomu uvádí, na kterých adresách Meyrink - v letech 1889-1902 - v Praze pracoval. Protože skutečně i pracoval a jde asi o pět adres. Nebyly to navíc jenom nějaká "nóbl" zaměstnání a jeden čas (od prosince 1898) prodával třeba přímo na Václaváku plynové lampy.

Mohlo by se zdát, že je Kolářova knížka jen jakýsi dovětek. Že těžiště Meyrinkova života tkví přece v čase "po Golemovi". Není většího omylu. Po Golemovi je těžiště, ale toho, co je v románech. Oproti tomu pražský pobyt je sice mapován i zde pouze částečně, ale tuto částečnost musíme mnohotvárně domýšlet. Před sebou pak najdeme každý i zbrusu nového Meyrinka. A každý, pravda, trochu Meyrinka svého. - Knížka Trnitá cesta je, řekl bych, daleko zajímavější než obě dosud česky vydané meyrinkovské publikace, které zmiňuji na začátku; ač jim všechna čest.

Odkaz pro objednání knihy: Trnitá cesta - Milan Kolář | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví

Autor: Ivo Fencl