Recenze na film Brutalista
Americký Brutalista se věnuje židovskému údělu prostřednictvím fiktivního architekta z Německem zprvu podporované školy Bauhaus (1919-1933). Tu zapověděl Hitler a posledním ředitelem jí byl fyzicky impozantní Ludwig Mies van der Rohe (1886-1969), autor Vily Tugendhat v Brně.
Roku 1937 emigroval do Spojených států a v Chicagu posléze vedl oddělení architektury na institutu IIT. Razil svůj oproštěný styl opojen postřehy "v detailu ne ďábla, ale Boha vidím", "méně je víc" a "krása jako odlesk pravdy" a styl staveb, pro nácky neněmecký, nazýval "kost a kůže", což není narážka na koncentrační tábory.
Mies se vysmál přeplácaným stylům přelomu devatenáctého a dvacátého století, ale přišel v šílené vlasti o zakázky. Byl po mamince Holanďan a není čítankovou předlohou László Tótha-Brutalisty. Částečnou inspirací je.
Film je ambiciózní, má propracovaný, možná rafinovaný scénář od svého režiséra Brady Corbeta a Mony Fastvoldové. Zbývá, než počítat klady?
Klad: Je to levný film (točený v Evropě), ale není to úplně vidět. Řešení scén se přesto podvoluje polocelkům a detailu a například havárie parního vlaku, snímaná z nebe, je předvedena symbolicky. Umná režie jen místy naráží na limity, především finanční.
Klad: Otevřený pohled na intimní vztahy a zobrazeny jsou věrohodně. Klad: Na Spojené státy se neplive, nebo jen chvíli. Část hrdinovy rodiny to, pravda, posléze balí a stěhují se do Izraele. Ani architekta Tótha nepotká v osobě bohatého mecenáše jen dobro. Půvabný Van Buren je sečtělá, kulturní, emotivní, sebestředná, vymykající se osobnost. Tóthovi umožní, aby na pahorku po léta budoval drahou stavbu impozantního rozsahu. Ta je perfektně vypočítána a kalkuluje taky se Sluncem. Obsahuje i přemrštěně vysokou kapli. Je exces? Ano. Je výstřelek, což se zdá americké, ale reálně ji nejde ztotožňovat s duchem Ameriky let čtyřicátých až šedesátých a i dobrý scénář může být, dodejme, vypočítavý. Spojené státy, to je pravda, často počítaly a počítají, ale jenom vypočítavé nejsou a mohou si dovolit nebýt. Autoři scénáře to asi vědí, ale tvořili podle neminimalistické zásady "uváděj Žida do čím dál hlubšího srabu, ať uvidíme, jak trpí a reaguje." Ospravedlnitelná to metoda může místy vést až k "dojení" soucitu a taky centrální zápletka s megalomanským zastavěním pahorku tančí po hraně samoúčelnosti, takže sledujeme tři hodiny ryze kafkovské budování absurdního konglomerátu, aby až finále prořeklo, že chytrý Tóth chytil šanci za pačesy a celou dobu komponoval symbol genocidy. Krátké to vysvětlení a nechť se každý rozhodne, nehraničí-li opět se samoúčelností.
A mecenáš? Chudého imigranta zaměstnal okouzlen jím samým a s podvědomým pocitem, že odčiňuje vlastní apatii vůči židovské tragédii. Herecký výkon Adriena Brodyho v roli architekta je přímo velevklad - a představitel brutalisty jistě převezme Oscara. Oblékl na sebe ten film jako oděv, je i sám sebou a výsledek působí, jako by herci šili na tělo, do kterého ovšem bude zarážena jehlička za jehličkou. Adrien Brody předvádí fyzické přátelství mezi muži a příbuznými a pokoru i židovskou sebejistotu. Umné smlouvání, zklamání, víru i její nedostatek, vztek, zoufalství, deziluzi, efekt drogové závislosti. Film jako takový nám ovšem ukazuje (a není to jeho poslední klad), že to je finálně žena, a to židovská, kdo bude silnější chlapa. Tóthova paní (hraje ji Felicity Jonesová) uniká postupně i kolečkovému křeslu a bere do ruky manželův osud ve chvíli, kdy už Tóth jen řve, že je konec. Ta dáma a novinářka disponuje vůlí a chladným rozmyslem a pochopila, za co táhnout. I nearchitektonicky. Vrací tak zkrachovalého do žití a ještě se bude těšit šňůrou staveb, vznikajících do sedmdesátých let. Zatímco po přestávce (deset minut) máte pocit, že bude Tóthova rodina, která až dodatečně přicestovala z Evropy, leda drtící ho, rozptylující přítěž, jež ho učiní příliš lidským a méně zajímavým pro mecenáše, finále boduje pravým opakem. To dámská část rodu svírá otěže a nechá za zády lidi, co jejich umělce brutalistně týrali.
Oni ale taky drželi pokladnu, dodejme, a mecenáš Van Buren (hraje Guy Pearce, fyzicky asociující slavného Brada Pitta) je veskrze tragická, celistvě napsaná figura. Je hoden soucitu i navzdory antisemitskému výlevu ve finále. Na chvíli, ano, ukáže odpornou podstatu a hlásá, co Židé slýchali, ale je autentický do důsledku. Už to tak chodí, že mívají podporovatelé vizí taky jiné motivace, než jaké přiznají, a film je možná především o tom.
Oproti tomu nevypovídá o americkém vztahu k židovským intelektuálům, které vypudili z Říše, a sociologický průhled se nekoná. Zato kafkárna. Konstrukt. Přínos, ale u kraje kýče.
Ivo Fencl
Brutalista. USA 2024. Tři hodiny třicet pět minut. Scénář Mona Fastvoldová a Brady Corbet. Režie Brady Corbet. Kamera Lol Crawley. Střih Dávid Jancsó. Hudba Daniel Blumberg. Produkce D. J. Gugenheim a další. Hrají Adrien Brody, Felicity Jonesová, Guy Pearce, Joe Alwyn, Raffey Cassidy, Rudolf Molnár, Péter Linka a další.
Verdikt: 70%