Recenze na Kingův kanibalský román Holly

Pošetile jsem vždycky kupoval naprosto všechno od Stephena Kinga (*1947, v českém překladu) a začal s tím již před revolucí, kdy byla na trhu snad jen vydání dvou románů ve slovenštině. I je jsem si nedávno pořídil česky. Nechybí mi tak skutečně nic, a když jsem se (bude následovat příklad fanatismu) nedávno dověděl, že druhé vydání sbírky povídek Pátá čtvrtina (2021) obsahuje navíc dva texty (báseň Majestátní Brooklyn a reportáž Udrž hlavu), sehnal jsem ho. Ale mít vše od oblíbeného autora ještě neznamená, že ho máte do mrti přečteného. Sběratel mého typu dokonce někdy novou kingovku odloží, aniž pootevře.

Avšak nejnovější Kingův román na americkém a našem trhu jsem neodstrčil, a když jsem zvěděl, o čem je, ani málo jsem neodolal, začal číst, a jak se jednou do čehokoli od Kinga pustíte, už se většinou neodtrhnete. Protože je výjimečný a vyskytuje se na nebi o několik řádů a levelů nad většinou kolegů. Nejen inteligencí, ale jakousi kulturností, o které si dejme tomu James Herbert (jiný to klasik hororu) mohl nechat zdát. Rozumíte: nic proti Herbertovi, to byl obdivuhodný autor hororů. Ale King jako by přicházel úplně z jiného světa a obdivuji mj. nenucenost a zdůvodnitelnost do textu "všitých" odkazů na nejrůznější literární díla.

A jistě, najde se pokaždé nějaký člověk, který řve: "King se jen trapně chlubí erudovanou sečtělostí." Je to blbost, a co píše, zabudovává nejen do kontextu svých vlastních děl, ale do kontextu veškeré světové literatury.

Holly Gibneyoová, podle které se kniha jmenuje, je hrdinka, o které už psal několikrát a již si, jak se vyznává, zamiloval. Je schopná, introvertní a musela překonat pár obsesí. Jejím problémem dlouho zůstávala matka; tak jako se to dělo u Carrie ze stejnojmenného Kingova románového debutu (1974).

Holly už se objevila v trilogii Pan Mercedes, ale její první krimi-případ zachytil SK povídkou Když teče krev. Holly je také hrdinkou románu Outsider a teď si konečně vydobyla knihu pojmenovanou svým jménem. O co v ní jde?

Nechci to zcela prozradit, ale je to případ, u kterého vám vytanou manželé Stodolovi.

King však nestvořil morytát, kde by užil konkrétní causu, a říká: "Potom jsem si jednoho dne v novinách přečetl zprávu o vraždě ze cti. Nepřipadalo mi to jako vhodný námět, ale líbil se mi titulek, který zněl nějak takto: VŠICHNI JE POKLÁDALI ZA MILÉ STAŘEČKY, DOKUD SE NA JEJICH ZAHRADĚ NENAŠLA TA TĚLA."

Na stará kolena začal psát detektivky a podle všeho si řekl: sériových vrahů už bylo hodně a něco málo je i sériových vrahů-manželů. Ale vždy nasekají chyby. Nejméně do druhého, třetího mordu. Skřípnou je a oni k radosti společnosti a pozůstalých odputují za katr. "Hernajs šuviks, jak bych jen vymyslel vrahy, co mají zdánlivou šanci unikat chlupatým až do alelúja?

Dá se na to vůbec přijít? Eh… Co kdyby to byli intelektuálové, a to oba, a co kdyby šlo, dejme tomu, o vzdělané vysokoškolské pedagogy, sídlící hned vedle své ALMA MATER?

Dál musel najít kloudný motiv všech vražd. Ale jak? Lidé jako profesoři na penzi obyčejně jsou dobře finančně zajištěni a mají společenskou prestiž. Byli by blázni, kdyby si to kazili mordy. "Ano! To je to. Budou blázny. Trochu."

Kdyby se zastavil King už tady, nevznikla by ale tak fascinující kniha; i když je pravda, že manželský pár s dobrou penzí a prestiží a nad osmdesát let je prakticky vždy mimo podezření.

Ale Stephen dumal dál. "Zas tak šílení nebudou. Navíc je jasné, že ti největší psychopati umějí hrát. I normální stařečky. A je fakt, že právě nejzrůdnější šílenci často šílenství zvládají dokonale skrýt. Jak však najdou způsob, kterým by odstraňovali těla?"

Přišel na to. "Sní je."

Profesor na penzi přitom bude uznávaným odborníkem na zdravé stravování a ona, jistě, učitelkou literatury. "A budu tak moct zmínit aspoň pár svých oblíbených hororů a jiných knih." Na tomto místě dovolte krátký citát.

"Řekněte mi, co čtete," vyzve ji Olivia.

"Doporučila jste mi beatniky, tak čtu je. Koupila jsem si ve školním knihkupectví antologii. Ginsberg, Snyder, Corso, Ed Dorn… Toho miluju… Lawrence Ferlinghetti… Nežije ještě?"

"Před měsícem zemřel. Byl starší než já. Jestli jste pro, chtěla bych, abyste si přečetla nějakou prózu. Mohlo by vám to pomoct. Pro začátek Jamese Dickeyho. Jeho poezii znáte, ale má i slavný román Vysvobození…"

"Viděla jsem film. Chlapi na kánoích na řece."

"Ano, ale to nečtěte. Přečtětě si od něj Bílé moře. Méně známé, ale podle mě lepší. A chtěla bych, abyste si přečetla nejméně jednu knihu Cormaca McCarthyho. Všechny krásné koně nebo Suttree. Uděláte to?"

Holly není studentka literatury, ale ani policistka. Má detektivní agenturu a zprvu řeší jen to, že se kterési dámě "zaběhla" dcerka. Pár bloků od bodu, kde Bonnie Dahlová zmizela, žijí mezi zásobami knih akademici Rodney a Emily Harrisovi. Mj. disponují i sklepem, několika paralyzéry, drtičkou na dřevěný odpad ze zahrady a… King hraje od začátku s dost otevřenými kartami a nahlíží dokonce lidem do mysli. Vypráví v přítomném čase, což není vůbec rozhodnutí od věci, a vytvořil něco jako mistrovský díl Columba, kde sice brzy s hrůzou vytušíme, co se děje, ale sami ne a nemůžeme přijít na to, jak by se věci neznalá pátračka mohla dostat někomu tak nepravděpodobnému na stopu. Jak by vrahy usvědčila. Protože jsou bez citu, stárnoucí, trpěliví, vypočítaví a navzdory věku extrémně bystří. A protože berou oběti jako dobytek. Vždyť… Bavíte se snad s prasátkem před zabijačkou?

To ani oni nedělají. A proč taky? "Co jsem vám udělala?" řve jedna z obětí a reakcí je mlčení, protože se v podobných situacích doporučuje vrahům prostě mlčet. Staroch si leda flegmaticky pomyslí: "Vůbec nic."

A motivace? Nejméně on experimentuje a má tuto vědeckou teorii (posléze už si jen sugeruje, že ji má): "Maso lidí, jejich tuk a lidský mozek léčí alzheimera a zpomalují stárnutí. Možná je to teorie a nic víc, ale proč to nezkusit?"

Na knize je, znáte-li Kinga, trochu zvláštní, že úplně absentuje nadpřirozený prvek.

Už jsem zvyklý, že jím King svá díla prostě koření, a trochu ho podezírám, že to je pragmatismus a touha dostat každý, úplně každý (i jen kriminální) titul do poličky s fantastikou. Vzpomínáte přece na ty dvě kingovky, kde se udály děsné, a přece ne nadpřirozené věci, a udály se ve chvíli téhož zatmění slunce!

I jen zrůdnost lidského zla však stačí a zde vynikne. Kniha pak není žádným atakem proti "intoušům", ale dokáže vám, co vše lze ukrýt pod škraboškou úctyhodnosti založené na vysokoškolské odbornosti. Samotnému Kingovi bude za tři roky osmdesát, takže se věkem blíží vrahům, které si vysnil, a přeji mu na jeho stará kolena jeho spolupracovníky.

Píše sice dál sám (nemá Dumasovu továrnu a nemá ani jeho Maqueta), ale za rešerše si platí Robin Furthovou, která mu poskytla v aktuálním případě přednášku o kanibalismu.

Jeho agentkou i obchodní partnerkou je Liz Darhansoffová, již zná řadu let a která má k ruce ještě dva spolupracovníky, a to Michele Mortimerovou a Erica Amliga. O zahraniční práva se stará jistý Chris Lotts, odpovědný za to, že kingovky putují celým světem, a Rand Holston, jehož King zná přes 40 let, má v popisu práce prosby o práva televizní a filmová. Stephen King je jedním z deseti nejúspěšnějších autorů současnosti a pochopitelně nelituji, že jsem ho před lety začal sbírat a že jsem nikdy nepřestal. Vždycky jsem věděl, že je génius, a že je prozaik daleko kulturnější, než bychom čekali, a že navzdory psaní fantaskních hororů (téměř výhradnímu) vnímá svět velmi objektivně a realisticky.

Tématem románu Holly je i - Hannah Arendtovou už tak dávno připomenutá - "banalita zla", a když si vzpomenu na Kingova Nadaného žáka, ani u něj není ničím novým. I ten nácek, který je učitelem "nadaného žáka", loví čas od času bezdomovce a dělá to "jen tak". Ale předtím prošel stejně banálně a jako šéf koncentrákem a nebyl potrestán a může tak dávat lekce po svém. Americkému chlapci. Už zde bylo zlo odporné, ale v jádru banální. Ani staříci necítí soucit či odpovědnost a mj. jsou homofobní. Ale mají inteligenci, a připraveni jsou kdykoli spáchat pomocí pilule sebevraždu; jako už Göring či Goebbels.

Aby to ale nevypadalo, že mě platila redakce: závěrem přijdu s výhradou. King je skvělý stylista a píše dnes excelentněji než v mládí, o to nic, má vychytanou každou maličkost a případ je uvěřitelný. Přesto či právě proto mám pocit, že vlastní autorova nápaditost není bůhvíjaká. Román končí scénou ve sklepě, kde je jistá klec, a Holly se do klece bohužel dostala. Beze zbraně. Sama tomu nemůže uvěřit. Lze očekávat, že bude zlikvidována, ale to se nestane. Sledujeme spíš cosi, zač se sama dovolává zápisu do Guinessovy knihy rekordů. Skutečně by se to mohlo stát? Nebo King překročil hranu pravděpodobnosti?

Sám se obávám, že šel pan spisovatel ve finále nejprimitivnější cestou nejmenšího odporu. Masakr, ano, vylíčil věrohodně a mohlo se to stát, ale… Fakt si nedokázal, už kvůli pointě, dopředu uchystat ani jeden překvapivý zvrat?

Stephen King: Holly. Obálka Robina Brichty. Překlad Adéla Bartlová. Vydal Pavel Dobrovský BETA. Praha 2024. 400 stran.

Ivo Fencl

Verdikt: 90 %

E-shop: Holly - Stephen King