Recenze na knihu Fantomy od Karla Švandy ze Semčic

Dvanáct povídek úplně nebo takřka zapomenutého českého spisovatele Karla Švandy ze Semčic bylo letos opět vydáno knižně, v pevné vazbě a pod titulem Fantomy. Jsou to horory? V podstatě ano.

Knihu pořádal znalec hrůzostrašného žánru a spisovatel Petr Boček a zahrnul do ní mj. příběhy Zelený diamant, Adolfina, Duch v divadle a Člověk bez hlavy. Jejich autor, právník Karel Švanda (1867-1928), přispívající mj. do časopisu Švanda dudák (mezi roky 1890 a 1893) si roku 1892 udělal doktorát a začal pracovat pro policejní ředitelství.

Ale nevydržel tam, odešel za tři roky a ujala se verze, že musel. Prý umožnil vydání knihy Svatopluka Čecha Písně otroka. 

Karel Švanda ze Semčic se pak věnoval i záchraně hradu Kunětická Hora a správě Švandova divadla a roku 1920 se nechal penzionovat. A zaslouží pochvalu za to, že založil hned dvě nadace pro přestárlé herce a osobně do nich přispěl sumou dvě stě tisíc korun.

Švanda měl tři dcery, z nichž Marie (1905-2002) byla herečkou (mj. filmů Pražští adamité a Karel Havlíček Borovský) a dožila se takřka sta let; ale vraťme se do pracovny spisovatelovy.

Překládal taky z němčiny (Hoffmanna, Schnitzlera) a je znám (přece jen) co autor dvou souborů fantaskních próz Fantastické povídky (1892) a Bizarní povídky (1897). Obě knihy času dekadentů nově připomněly až "komentáře k české literární fantastice" Něco je jinak (1981) od Ondřeje Neffa, nebo antologie Fantastický dekameron (1987) a po sametovém převratu (1995) taky Slovník české literární fantastiky a science fiction (1995), kde má Švanda i podobenku v úhledném klobouku. Autor posledně zmíněné knihy Ivan Adamovič akcentuje (str. 220) povídku Prázdná lenoška a vida, i aktuální Fantomy začínají tím textem.

Petr Boček je dnes názoru, že Švandovy povídky poněkud "šustily papírem", již ve své době, a ač je nyní propaguje, sám vnímá jistou plochost jejich hrdinů a upozorňuje na ironický odstup autorův, který byl typický pro už zmíněného E. T. A. Hoffmanna.

"Mnohé prózy v sobě nesou parodické rysy," říká Boček ve studii, kterou uveřejnil roku 2021 v časopise Howard, "a čas od času dokonce zazní satirický tón. Zprostředkovává se tu vhled do společenského a divadelního světa, i když mnohým narážkám neporozumíme bez znalosti kontextu."

První z dvojice Švandových knih četl kdysi sám F. X. Šalda a jejich styl připadal mu málo sugestivní, samy příběhy až moc konstruované. Nicméně nebyl pes a chtěl píšícího právníka autora povzbudit, takže dodal (Literární listy, 1893), že jsou ty povídky sice "lehká, zajímavá pěna", ale knihu on sám nemá za "ztracenou".

Hrdinou Prázdné lenošky (prvně zveřejněna 1888 v Lumíru) je sám spisovatel Ernst Theodor Amadeus Hoffmann (skutečně se jmenoval po Mozartovi!) a text byl nově editován již roku 1976 pro antologii Tajemné příběhy (redigovanou Ivanem Slavíkem).

V knižním vydání, a to je zajímavé, Karel Švanda vyškrtl finální větu "Druhého dne Hoffmann, zšílev, zemřel." - a ostatně německý klasik vystupuje i v další z povídek Adolfina, odehrávající se za krvavé francouzské revoluce a zveřejněné v časopise Zlatá Praha (1889). V naší knížce, dodejme, Petr Boček s výjimkami neužívá verzí vydaných už knižně, ale časopiseckých!

Zelený diamant původně taky vyšel ve Zlaté Praze (1893) a je připsán Edgaru Allanu Poeovi. Charlotta, pro změnu věnovaná Alexandru Dumasovi staršímu, nám představuje revolucionáře Marata, jemuž jistý výtvarník předá balíček karet s portréty všech, co ho prahnou zavraždit. A Marat postupně nechá tyto - nebezpečné mu - osoby gilotinovat. Ale titulní Charlottu nevypátrá a 13. 7. 1793 se, jak známo, setkali v koupelně.

Existují také některé nadále zapadlé povídky, které Karel Švanda ze Semčic neumístil ani do jedné ze svých dvou sbírek. Jmenují se La mure (Lumír, 1888), Olga, V kouři cigarety a Stá prvá novela Dekameronu (tyto tři se objevily v Národních listech mezi roky 1883 a 1890).

Horor La mure Boček již zařadil do antologie V říši mrtvých a Cigareta se objevuje v naší knize; knižně tak byla vydána prvně. A ještě něco! Obě původní knihy ilustroval pozoruhodný Artuš Scheiner (i když je očividně nečetl) a také jeho kresby se letos vracejí.

Kromě toho Boček připojil do svazku úryvek z Hoffmannovy povídku Zlatý hrnec (pracující s motivem Atlantidy) ve Švandově překladu (1907).

Ivo Fencl

Karel Švanda ze Semčic: Fantomy. Jako devátý svazek edice Temnosti řízené Milanem Žáčkem sestavil-doslovem opatřil Petr Boček pro nakladatelství Carcosa - Tatiana Žáčková. Praha 2025. 312 stran. ILUSTROVAL ARTUŠ SCHEINER. Obálka TONY ROBERTA-FLEURYHO je výřezem obrazu Alix apparaissant au masque (1891).

Verdikt: 75%