Recenze na knihu Miroslava Macka Podivuhodné příběhy

I když odešel a prvního května uplyne od jeho smrti rok, vycházejí Miroslavu Mackovi (*1944 v Litomyšli) po smrti další literární díla a přišel - po bradburyovských Sedmatřiceti stupních Celsia - se sbírkou devětatřiceti povídek Podivuhodné příběhy, zahrnující texty Dědečkův clipper, Dokonalá vražda, V cizině nikdy neurážejte domorodce, Pracující dívka, Peníze, o kterých žena neví, Kolejní řád, Spolužačka, Nová doktorka nebo Znásilnění.

Finální hororek Odontofobie zmiňuje titulní strach ze zubů. Macek byl, podotýkám, původním povoláním zubař a příběh je o děvčátku vyčkávajícím v podzimním parku a osloveném nenápadným mužem ze sousední lavičky, jenž ho bere do modré dodávky s nápisem MALÍŘI A NATĚRAČI a cestou mezi poli dopraví ke stavení, jež je líčeno tak trochu ve stylu Stephena Kinga:

"Byl to ponurý dvoupatrový dům z šedivého kamene. Kdysi snad měl své kouzlo, ale to dávno pominulo. Na oknech byly masivní mříže a kamenné koule na sloupcích plotu připomínaly hlavy naražené na kůly. Dva staré duby s popraskanou kůrou ohraničovaly otevřenou bránu. Z větví visely staré pavučiny a k domu šli pěšinou pokrytou ostrými kamínky, které zblízka vypadaly jako kosti."

Jak to dopadne? Samozřejmě neprozradím, ale Nenápadný se nedopustí žádného násilí a pointa přesto není žádná dobročinná banalita.

Je zajímavé, že se autor úvodem pokouší o jakési shrnutí definic povídky, kterýžto nedotažený text končí na straně 25. Cituji:

"Je neuchopitelná, nevymezená, nedefinovatelná; mění se v čase a prostoru jako chameleon a jediným kritériem zůstává délka. Jedni tvrdí, že 55 000 slov je hranice mezi povídkou a románem, jiní, že musí mít nejméně 8000 slov, ale další přísahají na to, že klidně i méně."

Následně se Miroslav Macek vrací i do 14. století a vypráví o Dekameronu (100 povídek) a Canterburských povídkách, kterých, jestli to nevíte, mělo původně být dokonce 120, ale to se jediné nepovedlo.

Když se Macek dostane v exkurzu do věku předminulého, cituje nejprve Edgara Allana Poea, jehož Havrana do češtiny sám přeložil - pod titulem Krkavec. Poe i teoretizoval a mluví u povídky o "jednotě dojmu", přičemž mínil, že je to "krátká, stavebně symetrická próza, oponující extenzitě románu", kde nejen má, ale musí nastat "okamžik krize". Epifanie.

Ve výkladu, který očividně zamýšlel ještě upravit nebo rozvést, Macek opakovaně cituje ze známých parodií humoristy Václava Laciny a - z neznámého důvodu - věnuje delší odstavec zapadlému povídkáři Františku Karlu Hejdovi (1865-1919). Sám však naznačuje, že mu je vzorem Roald Dahl…

Člen Společnosti bratří Čapků Miroslav Macek byl inteligentní a - minimálně podle vlastních slov - se stal "prvním členem organizace MENSA za železnou oponou". Býval místopředsedou vlády a místopředsedou ODS, kterou zakládal, a jako bijec-politik se proponoval i jinak: Macek bije Ratha. Tuto knihu krátkých příběhů s pointou sestavila jeho třetí žena Petra Niederlová, rozená Hrochová (*1986); brali se před deseti lety.

Ivo Fencl

Miroslav Macek: Podivuhodné příběhy. K vydání připravila Petra Niederlová. Ilustroval Martin Mrázik. Ve společnosti Albatros Media vydalo NAKLADATELSTVÍ XYZ. Praha 2025. 224 stran.

Verdikt: 75%