Recenze na knihu Podivuhodné cesty Ámose Goldsilbera
"Když Máchovi nepomůžu, budu si připadat jako vrah." Ámos Goldsilber
Ámos Goldsilber, hrdina nové knihy Martina Petišky, pracuje v kotelně a čte a četbu miluje i v čase, kdy "nahoře" startuje máj. Plné vozíky knížek má Ámos ze sběrny papíru a je šťasten. Vedle toho je génius a vynalezl stroj času a stal se tím i "časoobčanem". Bere díky tomu vypravěče svých příběhů na cesty do minula.
A vykladačem, který to pro nás zachytil, není nikdo jiný než už zmíněný Martin Petiška alias reálný spisovatel. Jste-li akurátní, tak jen jeho alter ego.
Obratně a s pomocí - historicky věrných - přestrojení se druzi dopouštějí pozměňování dějin. Například si vytknou, že nesmí dojít k husitským válkám, ani k Únorovému puči. A někdo by pak popsal, jak se vždy vrátí do stejné minuty, z které proti proudu času pluli, a svět je - efektem motýlího křídla - jiný. A to zdrcujícně. Ale čtenáře Podivuhodných cest Ámose Goldsilbera toto nečeká. Ne. A náš svět, odkud vyrážejí dejme tomu až za Přemyslem, aby konali "divy pravého udatenství", zůstává po výstřelcích, jaký byl. A oni jsou, a aby si užili efekt svého výkonu, tudíž pokaždé nuceni cestovat časem ještě podruhé do pozměněné jeho roviny či větve a jen… A jen "zaparkovat" o pár let či desetiletí později.
Tak vidí výsledky své injektáže. "Ale stejně jim to nevychází, což?" Už slyším, jak to říkáte.
Mohlo by vás zajímat: Cestování v čase se objevuje i ve světové kinematografii, máme pro vás tip na 5 legendárních scifi filmů o cestování časem, které musíte vidět
Nu, nevychází. Na druhou stranu… Nedá se říct, že by to dopadalo v paralelních větvích historie úplně na levačku. Dopadá to i na pravačku, ale pokaždé pro původce změny překvapivě.
Uvědomujeme si (například), že Karel Hynek Mácha zemřel extrémně mlád - a neuznáván, ale kdyby nehasil požár, kdyby u požáru vůbec nebyl, mohl možná, kdopak ví, ještě ledacos kvalitního napsat. Nebo ne? Goldsilber v kotelně naší doby o tom sní, když zrovna nečte, a cestují opakovaně i do Máchovy do doby. On to tam vlastně nejprve oťukává sám. Sám se s Máchou i seznámí. Až na finální výlet vezme kamaráda Petišku.
V litoměřickém hostinci Saloce Guareta jej seznámí s Máchou a je to už po vydání Máje, ale slavný Mácha věru není. Jeho kniha je nepochopena. Je to jen deset dní před požárem, kdy se neprozřetelně napil vody.
A Goldsilber věru není boháč, ale zrovna něco má, a tak Máchu finančně podpoří. A vezmou ho obratně "na cesty". Trochu se sice bojí, že smrt básníka zaviní - ve stejné chvíli, ale i jinde - nějaká zapeklitá "náhoda", že má Vševědoucno pojistku, ale to se nestane. A momenty, kdy hoří, tráví Karel s novými kamarády v Českém Krumlově.
Goldsilber mu ještě jde za svědka na svatbě s Lori, která je nicméně až neskutečně hloupá a nudná, a naši hrdinové se vrátí k Máchovi až za třicet let, kdy ho najdou v jistých Neštěmicích a nadále jako bohatce. Neprohýřil jejich vklad, naopak ho rozmnožil a je očividně šťasten. Moc se ani nediví, že naše dvojice za tři dekády o fous nezestárla.
Tento Mácha se dal na podnikání, s Lori se rozvedl a psaní považuje za bláhovost mládí. Jako baron z Máchů se nicméně stal mecenášem.
Boženě Němcové umožní cestovat, ba koupí jí jachtu. Pošle ji do Nizzy, Londýna, Casablanky, Petrohradu.
"Měla pak sice avantýry s Chopinem a Dumasem a de Mussetem, ale aspoň se jedna česká spisovatelka dostala do světových drbů - no ne? A podívejte Tyl," pokračuje autor Máje. "Nebyl špatnej, ale neměl širokej vobzor. Nechal jsem ho studovat v Cambridge a teď píše jedna radost - bude jednou náš Shakespeare. A Klicpera? Ten byl můj oblíbenec vždycky, ale neměl kde se nechat hrát. Nechal jsem ho taky cestovat a teď… Hrají ho v Paříži, Madridu, Petrohradě. V Evropě se mluví o klicperovské divadelní vlně. A podívej Šmilovský. Já ho poslal na studijní pobyt do Říma a Paříže a nepřeháním, když říkám, že beze mě by teď nebyl nejoblíbenějším romanopiscem Evropy."
Proč to Mácha dělal? Měl na to čas i chuť a "poznal v mládí, jak těžko se žije bez mecenáše".
Ámos a Petiška zachraňovali většinou celé epochy a tohle se proti tomu tedy může zdát méně. Ale je to málo? Autor s vypravěčem chápou efekt jinak a tvrdí se: "Osud člověka je stejně impozantní jako osud národa."
Už jinou věcí bohužel zůstaly odvážné plány, které poutníkům Karel Hynek nastínil na samém začátku… a na něž nedošlo ani náznakem.
V druhém dílu Máje, nazvaném Říjen, chtěl líčit osudy Hynka, Viléma a Jarmily, když putují s Dantem a "Beatrix" do ráje, do očistce a do samého pekla. Chtěl sepsat i Utrpení mladého Hynka alias polemiku s Wertherem. Ale… Nic z toho nevzniklo. Už ho to po třiceti letech ani nenapadlo.
"Chyba vědců je, že jsou příliš inteligentní," říká v této knize Ámos Goldsilber. "Inteligence je zástěna, která pyšným zakrývá vyšší poznání. I naivita má cesty poznání a genialita je rovna zvláštní podobě prostoty."
Ivo Fencl
Verdikt: 95%
Podivuhodné cesty Ámose Goldsilbera. Ilustroval Oldřich Liška. Jako STOU knihu Martina Petišky vydalo Nakladatelství Olympia. Velké Přílepy 2024. 288 stran.