Recenze na knihu Stephena Kinga Čím temnější, tím lepší

České vydání povídkové sbírky Stephena Kinga Čím temnější, tím lepší sice má vročení 2024, ale objevilo se na pultech až koncem března 2025. I jako dílo (výtečné) překladatelky Adély Bartlové. Ta převádí "poznámky" za některými Američanovými texty pomocí příhodného slova myšlenka, ale sám bych užil slovo pomyšlení. Proč? Pomyšlení spíš vyjádří určitou a snad i delší dobu trvání… myšlenky, která se jindy může jen kratičce zablesknout. Takovýto pouhý záblesk - podle mého názoru - neodpovídá podobnostem, které nabyl ten či onen Kingův příběh ve vztahu ke stylu a ke způsobu psaní autorů, co jej inspirovali.

Příklad?

Předposlední povídka Snící, což je úděsný horor sepsaný i "s myšlenkou" (pomyšlením) na Cormaca McCarthyho (1933-2023). O čem se tu vypráví a kým ještě byl King při psaní ovlivněn?

Jde o šanci, kterou snad mohou dostat vytipovaní lidé během spánku. Zvednou-li "podlahu" snu a podívají-li se "pod" sen.

V povídce to představuje konkrétní "zdvih" konkrétní podlahy v děsuplném domku s červenou střechou a zelenými dveřmi. Pro někoho z pokusných králíků bude podlaha snu moc těžkou, ale hle, jiný úkon zvládne k šílené radosti výzkumníka. "Sny jsou bariérou mezi námi a nekonečnou matricí existence," spekuluje zde podivný badatel Elgin… a dobrovolníky, se kterými pracuje a sepsal pitvorné smlouvy, nechává vstupovat do reality umístěné "pod snem"… Těžko tu nevzpomenou i na film Počátek (režiséra Nolana), ale King vkládá do "spárů Elginových" spíš starou Lovecraftovu knihu Za stěnou spánku (skutečně je tu využita) a celek prý psal "s pomyšlením" na (americkou) spisovatelku Evangeline Waltonovou (1907-1996), svéráznou autorku fantaskní tetralogie Mabinogion (1936-1974) i dalších neuvěřitelných románů, ještě dodnes kompletně nevydaných…

Svým zvukem ovšem Snící připomíná spíš Kingovu moderní verzi Frankensteina: román Revival (2014).

"S pomyšlením" na to, že se můžeme vyskytovat ve vlastním snu, aniž to zrovna tušíme, pracuje i další Kingova - v této knize přítomná - povídka Finn, inspirovaná Bierceovým (děsuplným) Případem na mostě přes Soví řeku. U Kinga se, pravda, nejedná o popravu oběšením (a momenty těsně před ní), ale jde spíš o variantu povídky V místnosti smrti (1999).

Ta rozhodně nepatří k nejlepším Mistrovým pracím a příběh se, a to je dobře, začne protentokrát ubírat jinudy: v osudné místnosti se mučí prostřednictvím naplno pouštěných rockových songů, a to úplně konkrétních, přičemž "pošahaný" trýznitel snad až příliš sofistikovaně dumá o potenciálně možné Elvisově homosexualitě.

"S pomyšlením" na další klasickou autorku Flannery O´Connorovou (1925-1964) napsal Stephen King i text Slide In Road: příběh starého otce, který je - během přepadení - jednoznačně konfrontován se zbabělou (a i jinak nedobrou) povahou vlastního syna.

Další z krátkých povídek Laurie je příběh o vražedném floridském aligátorovi, titulním hrdinou je však krásná fenka, kříženec border kolie a mudiho.

Odborník na turbulence je letecká historka, kterou lze interpretovat i pouze jako vtipné líčení způsobu, jímž uvnitř letadla získám ženu skrze odvyprávění věrohodného a kouzelně baron-prášilovského příběhu, týkajícího se jisté schopností mě samotného…

Zde by mohl být konec, ale přidaný odstaveček ukáže, že budeme hrdinův "výmysl" muset vnímat jako skutečnost, i kdyby neuvěřitelnou.

Rudé znamení je pak realistický odraz příběhů typu Invaze zlodějů těl, ve kterých má pokaždé někdo pocit, že lidstvem pronikají mimozemšťané; a tak je leckdo jimi prostoupený s to třeba vraždit.

Čím temnější, tím lepší obsahuje - vedle už zmiňovaných a občas až nemístně krátkých textů - i dvě delší prózy, a to především Noční můru Dannyho Coughlina.

Titulnímu hrdinovi se zdá, že je kdesi zakopána dívka. Jede na místo, skutečně objeví tělo. Nález telefonicky hlásí policii, pro jistotu anonymně, a má "fajn pocit". Pomohl. Ale ten pocit jej přejde. Nebylo těžké telefon zaměřit a má na krku "Columba i paní Columbovou". A Columbo bohužel není Columbo, ale jakýsi novodobý Javert - z Bídníků. Tam, jak víme, šel nekompromisně za Valjeanem - a roku 1978 jej ve filmu dokonce ztvárnil i Anthony Perkins, známý z Psycha. Jak víme z Hugova díla, nevěří Javert v Boha, ale věří pouze lidským zákonům, a je fanatik, co páchá ve finále sebevraždu z přesvědčení. A jak tomu bude u Kinga?

On neúnavného policistu pojmenoval (zpola žertem) Jalbert a vymyslel mu vtipný handicap, který v ději sehraje podstatnou roli. Handicap tkví v tom, že je Jalbert zvyklý ne snad permanentně, ale často v duchu počítat. I počítá a počítá a občas omylem i vysloví některou cifru nahlas, aniž si to uvědomuje. Té úchylce se odborně říká aritmomanie a na rozdíl od prorockých snů (v povídce jsou hned dva) je vědecky prokázaná a zdokumentovaná.

Co víc? Vím, že jste možná zrovna tenhle Hitchcockův film neviděli, nebo dávno zapomněli, ale je to Nepravý muž - v titulní roli s Henry Fondou - , který se také podobá tomuto příběhu o Noční můře. Tak či onak mají policisti nevinného vždy za pachatele, i je zoufalý; ale čím upřímněji se snaží z obvinění se vykroutit, tím hloub upadá - do lepkavé pavučiny.

Na výši ale americká policie přece bývá a to King chápe: justiční omyly se dějí zřídka. Už to ani není možné: přihlížíme k DNA a jsou další vychytávky; přičemž detektor lži byl naopak odsunut na vedlejší kolej: není spolehlivý. Trefa mimo terč je tudíž takřka nemožná, ale ve světě bez Javertů. Ehm… Jeden se přece může najít. Ne? A on… Bude natolik fascinován a polapen vizí, za kterou se vydá, že i ty důkazy může schopně přidělávat.

Výsledná povídka je tím pádem úžasná, ale prostě nečekejme absolutno. Pointa přijde, je však, řekl bych, až moc tažená z rukávu. Vždyť úvodem nakousnuto nebylo nic a klidně smělo vše končit úplně jinak. Ba naopak. A text by i dál držel pohromadě. Navíc… Hugův Javert přece nepůsobil jako blázen, zatímco Jalbert tak počne fungovat brzy.

Jako pro radost si King napsal úvodní povídku Dva talentovaní pancharti, přičemž námět vychází z otázky, kterou si někdy pokládáme tváří v tvář nějakému z autorů bestsellerů: proč zrovna on? Nepodepsal na křižovatce smlouvu s ďáblem? Nepojídá v skrytu lidské maso, že je taková celebrita?

V Kingově textu se odhalí, že se cosi podobného přihodilo, souvisí to ale víc, nesmějme se, s UFO.

Tak talentovaný a produktivní autor jako Stephen King jistě má právo se občas lehce opakovat - a napsal před dávnějším časem i román vyprávěný vdovou po spisovateli, Kingově alter egu. Je to zde zase - a i Pancharti hádají, co nečekaného se semele po autorově smrti. Vše neovlivníte, i kdybyste se rozkrájeli, i kdyby za vámi stálo sto právníků. A naopak …se neví, zda se nenajde závěť, která vnese světlo i do bizarní příčiny "božského fortelu"… Píšete-li celý život "jako mašina", repeticím se asi nevyhnete a zmíněná už aritmomanie a její projevy zas upomínají na román Beznaděj, ve kterém už taky "strašil" policista a kde také on spravedlivě hovořil, ale mezi slova občas plivl jistý absolutně hrůzný výraz; zdánlivě beze smyslu.

I napsal King také román Cujo alias vylíčení toho, jak titulní vzteklý pes tři dni obléhá ve voze uzavřenou část zoufalé rodiny… V naší sbírce připojil k té hrůze pokračování a napsal ho, jak tvrdí, "s pomyšlením" na klasika krimi-románu Johna D. MacDonalda. Tento delší text se jmenuje Chřestýši; a sice už zde nepracuje žádný další Javert, ale vrací se motiv neprávem z vraždy obviněného hlavního hrdiny, na kterého vše ukazuje... Ach ano, Stephen King si může dovolit dost. A hezké je i to, že nikterak zarputile nepředstírá, že by tucet nových povídek vysnil na úplně prázdné zelené louce. Od toho, aby pokaždé podobně dřít nemusel, má prý synovce Jonathana Leonarda, a cituji z doslovu:

"Jon se hrabal v mých starých věcech, z nichž jsem mnohé nedokončil a dávno na ně zapomněl, a posléze okopíroval šestistránkový fragment. Poznamenal, že je moc dobrý na to, aby nebyl dopsán."

Nu, a King po sobě pra-dílo přečetl a přiznat jisté kvality mu musel. A tak se aktuálně jedná o první stránky povídky nazvané Odpovídající (tj. Muž, který odpovídá), vzniknuvší částečně roku 1977, kdy bylo Kingovi třicet.

A ještě jiný příklad tohohle typu speciálně "tvůrčí" práce, přičemž slovo tvůrčí nechápu pejorativně? Opět citujme:

"Mohu jen děkovat redaktorce Julii Eugleyové, která vyhrabala desítky starých povídek, z nichž většina byla hrozná. Ale dvě… si říkaly o to, abych je dokončil."

Které dvě, autor bohužel nespecifikuje, avšak titul jeho nejnovější knihy Čím temnější, tím lepší je inspirován písní Leonarda Cohena You Want It Darker.

Ivo Fencl

Stephem King: Čím temnější, tím lepší. Z originálu You Like It Darker (New York 2024) přeložila Adéla Bartlová. Ilustroval Lubomír Kupčík. Vydalo nakladatelství Pavel Dobrovský - BETA. Praha. Březen 2025 (s vročením 2024). 488 stran.

Verdikt: 95%