Recenze na knihu V královských zahradách
Roku 1974 vyšla v Americe prvně Carrie, tj. debutový román Stephena Kinga. Hle, je to padesát let. Jedenadvacet slovenských i českých autorů pod taktovkou editora Aleše Richtera (*1983) dalo tudíž dohromady antologii, která má být poctou právě Mistru Kingovi. Hm. Ale znamená to snad, že i snaživě napodobili jeho styl?
To bych neřekl. Ani to nebylo cílem. A napodobit onen styl skvělého stylisty ostatně dnes znamená kopírovat valnou část vnitřku jeho lebky a jeho myšlení.
Což nejde, což ani není na místě. A znamená to tedy připomenout nejčastěji jím vytěžovaná témata? Ne. Protože toho už napsal tolik, že fakticky ani není téma, kterého by se nedotkl. Povídky Kinga jakkoli napodobující by tudíž měly v pomyslné porodnici putovat jinými trasami. A to? Řekl bych, že text klidně smí být špikován popkulturními odkazy na reálné filmy a knihy, jak to King často dělává, a že by měl být syrový, ale ne zase příliš. King je svým způsobem umírněný autor hrůzy a má tolik čtenářů právě proto, že neprodukuje knihy nijak moc zvrhlé, byť hororové jistě ano.
Řada přispěvatelů do této antologie si možná uvědomila hodně z toho a vyřešila problém tou nejtvrdší možnou cestou. A to? Napsali prostě prózy, ve kterých sám Stephem King vystupuje či nějak jinak figuruje. Jako guru, jako modla, jako objekt zpovědi atd. A i to je pocta, samozřejmě, i když nikdy nevíme, nakolik by byl on sám podobnými texty nadšen.
Například editor osobně (a zakladatel facebookové skupiny STEPHEN KING CZ/SK) přispěl textem Dívka, která měla ráda Stephena Kinga, jehož fanatická protagonistka není Američanka, ale Češka a jmenuje se Andrea Bílá. Tato dáma pak ví to (a nejen to), že první kingovka se objevila v našich luzích roku 1987 (a byla to Mrtvá zóna - ve slovenštině) a že doposud posledním Mistrovým majstrštykem je (nedávno česky vydaná) Holly.
Andrea se v mnohém ztotožňuje právě s Holly a její pokojík připomíná svatyni. Sousedka má bohužel uši a ono uctívání Kinga mylně interpretuje co hříšně erotický život. Ta sousedka je tak trochu jako bigotní matka z Carrie a to celé tedy nemůže dobře dopadnout. Dívčin vztah ke Kingovi totiž skutečně hraničí s erotickou posedlostí a…
Zaujala mě i Mizerná smrt Václava Kácela od zkušeného autora Michala Březiny (1977), mj. autora knih Do smrti daleko (2021), Zlé časy (2023) a Není nebe nad Mexikem (2023). Byl tu stručný, ale i razantní a v jeho povídce King opět přímo vystupuje. Není ovšem pro novináře snadno dobytný a perfektní jest líčení zkázy toho blázna, jenž vzhlížel příliš a přemrštěně, zatímco se studem propadal až do pekla horoucího.
Když už jsem zmínil Michala Březinu, prozraďme, že má redakčně a editorsky hodně blízko k dalšímu z podstatných autorů antologie, Kristině Trefilové Haidingerové. Tahle sympatická příbramská herečka a spisovatelka (*1980) píše horory deset let a organizuje i HorrrorCony. Je dokonce výtvarnicí - a ilustrátorkou - a její Oči viny, to je skutečně brutální story z ranku automobilových, ballardovských krváků. Chudáci děti, které to tu odnesou.
Výtvarníkem je i Murin Wolf (*1987), který se postaral o komiksový úvod i Epilog svazku. Jinak je autor kreslených sérií Miriti - Assassin Vampire Cat (2022), Rybář (2023) a Telefon (2024) a vytváří designy na trička i precizní knižní obálky, přičemž zdařile ilustroval české verze kingovek Pod kupolí (2023) a Noční směna (téhož roku).
Dalším přispěvatelem antologie je - prostřednictvím děsivé povídky Krátká letní brigáda - Mark E. Pocha (*1981), autor slovenského původu. "Vystřídal po promoci několik zaměstnání, aby skončil jako Charles Manson česko-slovenské literární scény." Tolik z anotace. Z jeho hororových románů jmenujme tituly Oni (2019), Bestie (2020) a Virus Omega (2022) a připomeňme sbírku Temná epocha (2023). Mnoho Markových textů bylo uveřejněno v časopisech Pevnost a XB-1 a zde přítomná povídka sleduje počínání a "vzestup" masového vraha, přičemž je otázkou, zda lze jeho "ohňostroji" vůbec zabránit.
Pověst schopného autora hororů má i Petr Boček (*1967), který se jinak živí jako archivář. I sem ostatně přispěl textem Archiv. Kromě toho, že Boček napsal romaneta a romány Hrobořadí (2016), Mízožravci (2019) a Hřbitov trpaslíků (2021), sestavil pozoruhodný výbor české hororově laděné literatury 19. a počátku 20. století V říši mrtvých - a i v textu Archiv je ostatně znát chvalitebný Bočkův eklekticismus. Cituji: "Já jsem toho Kinga taky četl a viděl i filmovou verzi s Robertem Englundem."
"Jo, znám. Ale to, co snese papír, se už nemusí vyjímat na plátně. Tam to vyznělo jako parodie. Děs v prádelně se to jmenuje, že?"
"To už nevím, ale jak se jako češtinář hrabu v historii, i u nás jsem nalezl podobná témata."
"Fakt?"
"Málokdo ví, že Baar napsal povídku Pomstila se, kde starýho sedláka zabije mechanická mlátička poháněná koňma, kterou nesnášel a chtěl ji poškodit… Anebo Matěj Šimáček. Ten zase napsal Duši továrny, kde mladou dělnici zabije stroj."
Velmi kvalitní povídkou přispěl antologii i Miroslav Pech (*1986), jinak i autor mainstreamu. Trochu paradoxně vstoupil Pech na plodnou dráhu "temného psaní" právě knihou s titulem Mainstream (2018), načež následovaly Dítě tmy (2020) a Rytíř (2022) a ještě i dvě takřka lovecraftovské básnické sbírky Marabu (2022) a Ymiho lebka (2024). V Klaunech (zde přítomných) se hned úvodem ocitáme na české premiéře filmu podle známé kingovky To. A rád bych dodal, že jsem se s Mirkem Pechem setkal svého času osobně a mohl mu naslouchat. Zapomenout nelze, ač je to takřka deset let. Ten jeho fascinující, specifický přednes… a celý literární večer… Prezentoval tenkrát knihu Ohromně vtipná videa (2014).
Antologie V královských zahradách zaujme i výraznou přítomností ženského živlu. Taktéž mezi čtoucími dámami (a právě tam) má totiž Stephen King mnoho příznivkyň, mezi nimiž jsou i Karin Novotná (Monstra uvnitř nás), Ivana Gašparíková (Odmaskuj se!), Madla Pospíšilová Karasová (Dobrý manžel), Vlaďka Sacká (Poslední kapka), Lucie Tringelová Kaňová (Ve stínu) anebo Ludmila Svozilová (Tam venku). Jestli dobře počítám, tyto autorky stojí za celou třetinou svazku.
Je sestavitelem i autory míněn bohulibě a nikde nebere Kingovo "božské" jméno nadarmo; ale když je třeba, tak ano. Literární kvality kniha má, nechtějme ji však, o to bych velmi prosil, jakkoli srovnávat s čímkoli od Kinga. Bylo by to kontraproduktivní a on sám je natolik vypsaný a svůj, že by stejně podobné "pretěky" dopadly více než v jeho prospěch.
V královských zahradách. Kolektiv 21 autorů. Sestavil a předmluvu 19. 6. 2024 napsal Aleš Richter. Vydal DOBROVSKÝ. Praha 2024. 376 stran.
Ivo Fencl
Verdikt: 65%