Recenze knihy Pán světa
"Jsem pán světa!" prý volal režisér James Cameron po úspěchu Titanicu. I když nejsem megaloman, chápu jeho pocit. A ve špatných seriálech hlásají podobné věci muži, co konečně utrhnou srdce milované. Možná je představa později opustí, ale to už nespatříme, a pod tím samým titulem bývá taky česky vydávána verneovka o Roburu Dobyvateli.
"Já, Robur, pán světa," hlásá anti-hrdina na přídi některého z létacích vynálezů, které by mu dnes rychle sestřelili. Dovládl by, o to však nejde a méně než Vernovo dílo je znám vědeckofantastický Pán světa Roberta Hugha Bensona, který česky zrovna vyšel podruhé po 111 letech.
Katolický duchovní a syn samotného arcibiskupa z Canterbury Robert Hugh Benson (*1871) zemřel před 110 lety, 19. října 1914, a jeho dystopie Lord of the World (1907) má čest, že ji uctili hned tři papežové, a to i Pius X. ještě za Bensonova života. Dva papeži nejnovější ji nazvali prorockou.
Vznikla na univerzitě Cambridge… a mj. předpověděla drastická válečná bombardování civilních osob a měst, osobní vzducholodní dopravu a její využití ve válce, dálnice, ale i cyklostezky… a nejděsivější zbraně hromadného ničení.
Román se odehrává začátkem 21. století, tedy dnes, a britská královská rodina už nepanuje. Ona je i spousta dalších věcí jinak. Například zavřeli Cambridge i Oxford, zrušili Sněmovnu lordů, zrušili anglikánskou církev a praktikují "pokrokovou" eutanazii. Vzýván je marxismus, i když ne leninismus, a do čela Evropy (policejního státu) nastupuje charismatický "dobrodinec lidstva" a protikatolicky smýšlející "hlasatel míru" Julian Felsenburg. A ztělesňuje Boha, zatímco původního "starého pána" se musí zříct každý, kdo nechce být sťat.
Proč? Náboženství je odsouzeno jako lež, vzpurný Řím zničen, katolíci lynčováni a přibíjeni na kříže. Konkláve sice zvolí nového papeže, který proti všemu tomu brojí, a ten nastoupí jako Silvestr III. a tajně se spolu s kardinály sune do Nazaretu, ale Benson byl nemilosrdný, takže se to vyzradí a Nazaret se ocitá v dešti zápalných pum… Bůh už není, anebo to tak působí. Antikrist vítězí.
Autorem vylíčené peklo se kupodivu už tenkrát dost podobalo situaci v Německu, nicméně Benson se inspiroval hlouběji. Prachovým spiknutím. Alžbětinskou érou, pronásledující katolíky. Následky Francouzské revoluce atd.
Těsně před jinou, a totiž bolševickou revolucí, byl román jistou dámou (Annou Ivanovnou Abrikosovou, 1881-1936) přeložen do ruštiny a je zvláštně nenápadný. Ona je každá dystopie jiná (Zamjatin, Orwell, Čapek, Bradbury, Huxley), ale Benson přesto přinesl vymykající se vizi výhry amorálního, uniformního rovnostářství, plněného rádoby humánním relativismem, dusícím mj. národní loajality.
A ne, smysl vidět černě nemá, ale taky dnes vnímáme podobné.
Robert Hugh Benson absolvoval Eton a potom Trinity College v Cambridge. Ačkoli překonával koktání, stal se populárním kazatelem a mimo jiné produkoval duchařské horory. Jeho román Zaklínači byl (1941) zfilmován pod titulem Rozdvojená duše, což nezaměňujme se stejnojmenným filmem Alfreda Hitchcocka natočeným pár let nato. A konkrétně Pán světa inspiroval tu nejposlednější povídku Grahama Greena Poslední slovo (1988), ve které si pán světa-generál zavolá posledního křesťana-papeže. Vraždou z něj zprvu nechtěli vyrábět mučedníka, ale přece je hrozba, takže si muži dají sklenku a Svatý otec je zastřelen. Jenže generála stejně sužují pochyby, zda není na omylu on.
Mezi roky 1914 a 2012 u nás vyšlo tucet Bensonových knih a následně zmíněná dokonce čtyřikrát: Neviditelné světlo (1906, česky naposled 1997), Zrcadlo ze Shalottu (1906, česky 2012), Zaklínači (The Necromancers, 1909, česky 1921), V rozbřesku budoucnosti (1911, česky 1926) anebo Pravidla dětského života (1913, česky 2023).
Pán světa vyšel v této kotlině poprvé roku 1913 v překladu a s poznámkovým aparátem Karla Vratislava. Jenom některé jeho části převzala verze letošní. Kolik výtisků se prodá, se neodvažuji hádat. Možná je to hlavně román své doby = těsně po smrti Vernově; ale třeba skutečně říká něco i dnešku.
Ivo Fencl
Robert Hugh Benson: Pán světa. Přeložili Karel Vratislav a manželé Alena a Vladimír Chlupovi. Fotografie polární záře na deskách Miloš Slaný. Vydalo nakladatelství RNDr. Vladimír Chlup. Olomouc 2024. 240 stran.
Verdikt 55%