Recenze seriálu To se vysvětlí, soudruzi!

Lucie Vaňková, Miro Šifra a Marie Stará napsali televizní seriál, který má osm hodinových dílů, a jmenuje se To se vysvětlí, soudruzi!

Inspirován je zejména velmi specifickým "vědeckým" týmem, který za minulého režimu vedl pověstný ex-ministr školství Kahuda.

Jednotlivé části série se žánrově liší, a tak se bude i způsob divácké recepce část po části měnit.

Zatímco úvod - prostě - napodobuje hlavně Akta X, už druhý díl (asi nejméně povedený) těží z hororu. Takto se pokračuje a titul každé epizody parafrázuje další známý film. Jejich původní názvy vám sem nejspíš ani nebudu muset doplnit a posuďte sami.

Ostře sledovaná UFO, Jak uškrtil mistra Šálka, Copak je to za veksláka, Hoří, má babičko, Paní, vy jste vdova!, Balada pro Kozlopíra, Srdečné pozdravy z lázní, Lada Lazarová.

Jistěže jste původní tituly nejspíš poznali, a pokud ne všechny, v druhém případě vám připomenu komedii Jak utopit doktora Mráčka. On i tento seriál je ostatně komedií a určitě ne špatně napsanou. Přesto…

Výsledek má - drobný - problém. Kde tkví? Podle mě v tom, že je scénář filmový, ale adaptován "pouze" televizními prostředky (a s omezeným rozpočtem).

Ale rýt nechci - a vyzdvihnu klady. Vedle skutečně propracovaného a inteligentního, částečně parodického příběhu jsou to herecké výkony, přičemž "ansámblu" dominuje Jiří Macháček (*1966), který, mimochodem řečeno, nikdy předtím v seriálu nehrál. Právě po přečtení scénáře udělal výjimku.

Jiří Macháček, mj. vystudovaný právník, je již pomalu šedesátník, zvláštně dozrál, je před kamerou schopen až neuvěřitelné flegmatičnosti, ale má charisma a - pro mě překvapivě (nijak moc jsem ho dosud nevnímal) - dokáže v roli "jen" existovat.

Hraje a nehraje a působí tak, jako by kráčel sám za sebe. Je zcela věrohodný. A to navzdory tomu, že je celek seriálu místy opravdu bláznivý. Ale právě Macháčkův part je vážný a vysvětlující.

Kupříkladu v prvním díle je mu - v ústavu, kde svoji práci analyzátora satanismu v západní rockové hudbě spíš jen imituje - přidělen asistent (Jan Cina), načež nastává zaškolovací obdoba situace známé nám z filmu Rozpuštěný a vypuštěný, kde školil Jiří Zahajský Marka Brodského.

Ne, Macháček není žádný Pierre Richard (osobnost od boha), ale skutečně s lety dosáhl jakési schopnosti prolnout z filmu až ven. A řekl bych, že si neumím v sérii už představit na jeho místě kohokoli jiného. Přitom, pravda, Macháček trochu i opakuje roli z parodie na příběhy drsné školy Mazaný Filip; jenže "citlivého tvrďáka" umí zde předvádět jinak. V naprosto civilní, uvěřitelné podobě.

Asistenta navíc školí s nepopsatelnou samozřejmostí a jeho odpovědi na neustálé otázky dosahují kadence, která okouzlí. Je to ryzí deziluze! Ze všeho! Bez váhání mete ze světa pryč veškeré nadpřirozeno - a má to jednoduchou příčinu. Za roky práce v ústavu se zatím vždycky ze všeho vyklubal podfuk.

Badatel Macháčkem ztvárněný má tuto deptající jej zkušenost - a je bez iluzí. Bezprostřední, okamžité odpovědi - doslova na vše - přitom patřičně šokují jeho kolegu, který už zažil trochu parapsychologického pseudobádání až v Sovětském svazu. A ještě pořád si ledacos nechce připustit. Je naivní. A nyní otázka hlavní.

Jak to, že při všem balastu a nesmyslech, ústav ještě nezavřeli?

Inu, socialismus. Ekonomická stránka věci se neřeší, anebo řeší, ale výhradně přes obdobu pana Kahudy, který v tom umí chodit, má pověst, táhne si legendu a dbá na reprezentaci. Nenechá se nikam vystrčit. Fascinující figuru tohoto šéfa bravurně zvládá slovenský herec Richard Stanke.

S čím zato může mít leckterý divák problém? Inu, vedle televizního formátu (který věrohodnost akce skutečně sráží) je to přístup scénáristek a scénáristy k estébáckému týmu.

Tento tým zde je a vždy dorazí na místo případu současně s našimi "parapsychology". Následuje vzájemné vystrkávání se a špičkování se. Komu že případ patří? Je v něm mystika? Politika? Jen vražda? Estébačka ztvárněná Annou Fialovou nebývá názoru, že paranormálno existuje, a luštitel, hraný Macháčkem, vlastně taky. Jenže se čímsi živí a případ chce týmu udržet. Nechce přijít o ústav a hned v prvním dílu to vede ke slovnímu souboji Macháček-Fialová, během něhož se protistrany častují paragrafy. A nejde o nadsázku, nýbrž otisk reality. Pravda, že za pocitu: "StB bagatelizována."

Stojí skutečně za úvahu, nakolik se tak děje. Nepochybuji, že někdo, koho StB mučila, tento až "herní" přístup k věci neakceptuje. Ale to je taky jediná výhrada. A pokud se smíříme s pojetím, do značné míry se můžeme bavit. Ne vždy ale koncept funguje a mj. selhává už ve druhé části. Nijak přitom nepochybuji, že byl i tady Jiří Macháček nadšen, když si přečetl scénář; ale výsledek je rozpačitý. Oproti prvnímu dílu jde dokonce o kvalitativní sešup. Jak to?

Hororový žánr je implantován vnějšně a nezarůstá do příběhu vraždy břichomluvce, kterého - snad - uškrtila mluvící loutka. Rodina onoho muže sice je tvarována podle rodiny Addamsovy, nicméně televizní formát na některé nuance nestačil. Jestliže loutka dostane brzy obdobný náhubek jako vrah z Mlčení jehňátek, je to ještě docela dobrý vtip; ale pokus o implantování scén z Kubrickova Osvícení zůstal povrchní a křečovitý. Ano, sledujeme dítě na tříkolce - a jeho máti (podobná spíše paní Addamsové než některému z dvojčat z Kubrickova hororu) říká, aby si s ní šlo hrát. Je to parafráze a vtip, ano, jenže přilepená ke konci. Samoúčelně. A především: papundeklová televiznost zde i tu tříkolku zabila. Škoda.

Zrovna tak příliš nevycházejí scény, které měly asi asociovat Exorcistu či momenty z horroru Omen. A tím se dostáváme k důvodu, proč je seriál divákům podstrkáván i jako cosi, co prý vzdáleně navazuje na (Milošem Macourkem napsanou) Arabelu a podobné výtvory vytvořené už za socialismu v koprodukci Němců s Čechoslováky…

Ovdovělý hrdina, představovaný Macháčkem, má totiž dceru, která zřejmě skutečně příležitostně levituje. A to vždycky, když se dostane pod diktát emocí.

Sedmnáctiletá či osmnáctiletá dáma se ale hned na začátku zakouká do mladého Macháčkova kolegy (Cina), kterého si pátrač kupodivu vodí až domů, a ač táta asistentovi jasně říká: "S ní nesmíš promluvit," pochopíme prakticky hned, že je ruka v rukávě, dopadne to sblížením a dobře si budou rozumět všichni.

Tvrďák, jeho seriálová dcera, asistent a dokonce i hospodyně tvrďákovy dvoučlenné rodiny, která je - příhodně - totožná s jeho kolegyní i bezprostřední sousedkou.

Úvodem jsem řekl, že nechci seriál kritizovat. Skutečně mě zaujal. Ale nemění to nic na tom, že chce toleranci. Vraždy jsou bizarní (byť prý vycházejí ze skutečných případů) a spousta událostí se děje extrémně zkratkovitě, ba na samé hranici symbolismu a "prosté" televizní inscenace. Ona linie pseudotvrďáka, po které kráčí Macháček, sice obstojí, ale všichni ostatní mu často jen přizvukují, přihrávají. Dcera, asistent, ba sám šéf alias Kahuda.

Jediné štěstí? V tom, že se seriál skutečně bez přestání žánrově překlápí, takže lepší části vyvažují ty propadající. Obrovská snaha byla, značný potenciál v příběhu nezemře, ale vše dojíždí na nedostatečnou vizuální věrohodnost a studiovost. Což je i typická situace, kdy musíme dílo aspoň zpola vnímat CAMPOVĚ; a kdo ví, co je campová recepce, radu ani nepotřebuje. Ale kdo CAMP nedostal do krve, tomu bude každá rada marná. Možná budou "Soudruzi" posléze kultovní dílo, ke kterému se budou jeho fanoušci vracet, ale spíš jen dík některým sekvencím.

Je to málo? Při dnešní úrovni tuzemských seriálů ne.

Autor: Ivo Fencl