Rozhovor s autorkou knihy Čuňazie Nelly Černohorskou

Vzpomeneš si ještě, kdy jsi napsala s výjimkou školních prací nějaký text, který jsi dala někomu přečíst, a jaká byla reakce na něj?

Není to nic, čím bych se měla chlubit, ale na základce jsem napsala krátkou povídku s názvem Můj přítel hnědák. Četla jsem to kamarádce a kvůli smíchu, jak moc byla pohoršená, jsem jí to málem nedočetla. Zprvu si myslela, že je to o koni, ale bylo to o hovnu. V duchu se jejímu výrazu musím smát i dnes, když si na to vzpomenu.

Erotika a horor – dva žánry považované často za pokleslé. Jak to vidíš ty sama?

No Idiot od Dostojevského ani jedno není. Pro mě erotika i horor mezi pokleslé žánry patří, ale právě proto si je ráda přečtu. Nezáleží mi na škatuli, do níž bych text strčila. Pokud mě kniha baví, je mi jedno, jestli čtu Jméno růže nebo Hrdinské činy mladého donchuána.

Celkově máš nejraději delší veršované balady, proč tomu tak je a která je tvoje nejoblíbenější?

Nemám ráda omáčku a rozvleklé popisy čehokoli, dlouhá souvětí a přehršel přívlastků. Naopak mám ráda přímost, vypointování, zpěvnost, rýmování, tajemno a jistou bolest. To vše je v baladách. Nejradši mám Vodníka, Kantora Halfara a Romanci Helgolandskou.

Máš ve sbírce Čuňazie nějakého favorita?

No jistě, favoritem je Smolař.

Jsou v Čuňazii nebo jinde ve tvých dílech momenty inspirované tvými vlastními zážitky?

Ano, asi jako u každého autora.

Jak se ti spolupracovalo s ilustrátorem Alešem Čumou? Kontrolovala jsi ilustrace, zda nejsou moc odvázané?

Aleš Čuma je zázračný ilustrátor. Nechala jsem mu volnost, chtěla jsem jen černobílou ilustraci, která umí zachytit situaci. Vybral si básně, jaké bych vybrala sama, a celou sbírku posunul o tisíc levelů výš. Mohu ho jen doporučit.

Jak vidíš erotickou literaturu a přístup k ní nyní a třeba před revolucí?

V dnešní době jsou díla mnohem odvážnější a otevřenější. Autoři se nebojí ničeho a fantazii se meze nekladou. Nejde jen o erotiku. Všude je všeho víc – víc sexu na jakýkoli způsob, víc sprostých slov, víc násilí, víc krve a vnitřností, víc hnusu a bolesti. Možná je to i tím, že současného čtenáře už jen tak něco nešokuje, nepohorší… Dneska už nejsou žádné mantinely, které by autora nějak omezovaly. V podstatě si každý může psát, jak chce a o čem chce, což se taky děje, a to nezřídka na úkor kvality. Síto už není ani v rámci nakladatelství. Některá vydají cokoli a dlužno říct, že čtenáře si najde téměř každá blbost.

Jakou nejerotičtější knihu jsi dosud četla?

Mám ráda náznaky a erotiku, která nebije do očí, takže sexy je například Valerie a týden divů.

Jakou máš hranici, za kterou už bys při psaní nebo čtení nezašla?

Nikdy bych nenapsala nic, co druhého přímo vybízí k jakékoli formě zla páchaného druhým, ať už jde o zvířata, nebo o lidi.

Je možné, že nám připravíš ještě nějakou podobně rozvernou knížku, jako je Čuňazie?

Možné to je.

Co pro čtenáře chystáš do budoucna?

Prozatím nechystám nic.

Děkuji za rozhovor

Kristina Trefilová Haidingerová